Září 2014

Sherlock Holmes - slash

20. září 2014 v 23:17 | Ginny :) |  Jednorázovky
Pravou rukou jsem si přidržoval klobouk proti prudkému větru a zimomřivě jsem se zachvěl, když jsem pocítil, jak mi už veškeré vrstvy šatstva docela promokly. Přikrčenýma očima, z jejichž řas odpadávaly kapky deště jako dva malé vodopády, jsem se díval směrem k baru, u kterého jsme se měli sejít. Ozývala se z něj hlasitá hudba a smích, cinkot skleniček a nějaká taneční skladba na klavír. Vztekle jsem pohlédl na své kapesní hodinky a vzpomněl si, jak mi sliboval, že přesně v osm bude tady. Zastrčil jsem je zpátky do kapsy a na malou chvíli jsem zaváhal, ale pak jsem rázným krokem zamířil ke dveřím onoho podniku.
Dveře se mi rozrazily přímo před nosem a ven se vypotácel mladík do němoty opojen alkoholem, s nějakou dívkou, kterou držel kolem pasu a zpíval si nesrozumitelně opileckou píseň.
"Brej den, vašnosto," usmál se na mě a podržel mi dveře. Tedy spíš se o ně opřel, aby nespadl. Dívka, celá rudá v obličeji, se zvonivě zasmála, pomohla muži zase nalézt rovnováhu a vyvedla ho ven na ulici.
Už při prvním pohledu dovnitř podniku jsem v duchu proklel svého přítele pro jeho oblibu potloukat se kdekoli, kde je na obzoru nějaký zločin. Byla to jen jedna veliká místnost s dřevěnou podlahou ze starých tmavých prken a hrubě bíle omítlými stěnami, silně zapáchající alkoholem, se pěti velkými stoly a asi tuctem návštěvníků. Hledal jsem očima mezi nimi svého přítele, až jsem ho konečně zahlédl, jak sedí na baru a šeptá do ouška slečně v luxusně vypadajících růžových šatech, s ne příliš pečlivě vyčesaným drdolem světlých vlasů a skleničkou červeného vína v ruce. Zastrčil jsem ruce do kapes a chvíli ho pozoroval, doufaje, že vztek a ostatní různá směsice pocitů, kterou celá tahle situace ve mně vyvolala, se nepromítá v mém pohledu.
Všiml si mě po pár sekundách a vesele na mě mávl. S ironickým úsměvem jsem přikývl a doufal, že hodlá vstát a poctít mě konečně svou přítomností. Naštěstí, hlavně pro něj, na jeden nádech vypil celou sklenici vína, která mu zbývala na baru, políbil dosti vášnivě svou společnici a potácivým krokem se vydal ke mně.
Vyšel jsem ze dveří a čekal na něj venku. Při odchodu se ještě otáčel a hlasitě se loučil snad se všemi návštěvníky. Zastrčil jsem si ruce do kapes a velice kriticky ho pozoroval.
"Watsone! Jsem tak rád, že jste přišel trochu dřív," poklepal mi na rameno a široce se na mě usmál. Rychle jsem odtrhl pohled od jeho rtů a raději ho sklopil do země. No tak, tyhle myšlenky nesnášíš a chceš s nimi přece přestat, Johne, přesvědčoval jsem sám sebe a na tváři jsem se pokusil vyloudit bezstarostný úsměv, když jsem pohled opět zvedl do jeho hlubokých kaštanových očí.
free counters