Takový pokus ...

20. srpna 2012 v 8:30 | Ginny :) |  Jednorázovky
Mí milí čtenáři (pokud jste ještě nějací zbyli :D) veeeeeeelice se vám omlouvám za tak dlouhou odmlku, ale opravdu... Neměla jsem možnost se sem dostat a něco jsem přidávat. Teď jsem se sem taky dostala jen tak náhodou, takže... Jelikož jste mi nepomohli ve výběru tématu nějaké té jednorázovky, rozhodla jsem se pomoct si sama . -_- :D A napadlo mě, že bych napsala, tedy, zkusila napsat, nějaký příběh podle toho, co se mi vybaví u nějaké písničky... Sama nevím, co z toho bude, ale doufám, že se vám to bude líbit! :D Zase to bude na části, protože teď nějak nejsem schopná se uplně soustředit... :D
Vybrala jsem si písničku od Shayne Warda - Until you. (http://www.youtube.com/watch?v=fas-k4PMC7s)

Seděla na pohovce a zírala do prázdna. Přemýšlela nad tím, co se včera stalo... Otevřely se dveře a do pokoje vstoupil její manžel.
"Jsi dnes nějaká zamlká...," posadil se vedle ní a pohladil ji po tváři.
Zavřela oči a překonala ten nutkavý impuls mu uhnout. Nechápala to... S tímto mužem žije už deset let a vždy si připadala šťastná... Překonala se a usmála se.
"Jen mi není dobře," zalhala a namáhavě se zvedla. "Půjdu si lehnout."
"Dobře... Kdybys cokoli potřebovala, zavolej, budu tady v obýváku, mám ještě nějakou práci na počítači..."
"Fajn."
Vešla do ložnice a posadila se na postel. Vytáhla si z kapsy telefon a zkontrolovala displej. Samozřejmě že nenapsal. Slíbil to, ale... Cítila se zvláštně. Na jednu stranu sama sebe přesvědčovala, že na tom nezáleží, ale na druhou stranu ji to sžíralo uvnitř. Skontrolovala, jestli má zapnutou hlasitost naplno a položila telefon na noční stolek vedle postele. Zachumlala se do peřin a zavřela oči. Promítala si pořád dokola ty stejné chvilky... Ty nejkrásnější chvilky, které přišli, aniž by je vyhledávala nebo čekala. Vždycky si myslela, že po třicítce už není možné se zamilovat... A tak plně důvěřovala sobě i svému muži. Ale spletla se. Jak to vlastně začalo...?

Seděla na barové židličce a pohrávala si se sklenkou šampaňského. Za těch asi deset minut, co její manžel uraženě odešel, stihla vypít tři a chystala si objednat další. Tahle dovolená opravdu nebyla vydařená... Rozhodli se jet do Itálie, odkud ona pocházela. Stačili jen čtyři dny a už to zase vypadalo na rozvod...
Potlačila nával slz a zamávala na barmana.
"Ještě jednu prosím."
Barman přikývl a dolil jí šampaňského. Jen usrkla a postavila sklenku zpátky na desku baru. Zadívala se na bublinky sektu a opět se zcela ponořila do svých myšlenek. Vyrušili ji z nich nějací muži, kteří si sedli kousek od ní k baru. Objednali si dvě štamprle vodky, o něčem se hlasitě bavili a smáli se. Už se chtěla zvednout a odejít do nějakého tiššího podniku, když se jeden z nich otočil a něco v ní explodovalo.
Ten úsměv by poznala kdekoli, je jedno po jaké době. On ji nejspíš taky poznal, protože na ni zíral stejně udiveně, jako ona na něj.
"Johne?" pípla přeci jen maličko nejistě.
"Carol?"
Široce se na sebe usmáli.
"Co ty tady?" zeptal se jí a přesunul se na židli vedle ní.
"Já... Jsem tady na dovolené," zasmála se. Zaznamenala jeho tázavý pohled na šampaňské a mávla rukou. "Jen rodinné problémy... A co ty?"
"No... Já tady ještě pořád žiju," uchechtl se a objednal si taky šapmaňské.
"Vážně? Nestudoval si náhodou v Římě?"
"Jó, to studoval, ale... Nemohl jsem studium dokončit, udělal jsem takový malý problém..."
"Aha... A co teda děláš?"
"To se těžko vysvětluje," zasmál se.
"Jistě bych to pochopila."
Provrtal ji zkoumavým pohledem a usmál se. Jeho úsměv ji vždycky tak okouzloval... Podivila se, že se za těch osmnáct let, co se neviděli, nic nezměnilo...
"Jsem takový... Plavčík a kapitán dohromady."
"Cože?"
"Vidíš, nechápeš to," ušklíbl se.
"Musíš to vysvětlit trochu lépe," taky se ušklíbla.
"No... Prostě pracuji na jedné lodi, která převáží turisty z různých koutů Itálie do jiných... Občas dokonce i do Řecka, Chorvatska... Jednou jsme pluli až do Francie! No a vždycky, když už někde zakotvíme, mám za úkol ty naše turisty hlídat, aby se neutopili."
Pomalu pokývala hlavou. "Jo, myslím, že tomu rozumím... To je zajímavá práce."
"Hodně neobvyklá, ale baví mě to."
"To ti věřím, když jseš pořád jen na krásných místech," usmála se a pozvedla sklenku šampaňského. "Tak tedy na tebe a na tvou skvělou práci," zasmála se a připila si s ním.
Chvíli jen tak seděli, mlčeli, a jeden druhého si prohlíželi. Za ty léta se moc nezměnil. Jeho rysy možná byly trošičku ostřejší, mužštější, ale to bylo tak všechno. Pokud dobře počítala, bylo mu 36 let, ale kdyby to nevěděla, tipla by mu tak 25. Jeho oči byly pořád stejně krásně modré, tmavě hnědé trochu delší vlasy si česal pořád stejným způsobem a - což bylo skoro neuvěřitelné - jeho svalnatá postava byla možná ještě mohutnější než tenkrát.
Ticho nakonec přerušila jeho otázka: "A co vlastně děláš ty?"
"Já? Přesně to, co jsem chtěla... Jsem soudce u Lyonnského okresního soudu."
"Páni, takže ses přestěhovala do Francie, jo?"
"Ano, přesně, jak jsem vždycky chtěla," usmála se.
Z legrace zatleskal. "Tak to máš asi dokonalý život!"
"Ale né, né... To nemám," posmutněla zase a sklopila hlavu.
"Jakto?"
Pohladil ji po tváři a zvedl jí bradu. Usmála se.
"To je těžké... Věděla jsem, že budu muset něco obětovat pro to, abych získala, co chci... Ale nevěděla jsem, že obětuju jednu z nejcennějších věcí."
Sjel pohledem její drahé večerní koktejlky i náramek, náhrdelník a náušnice z pravých perel a zakroutil hlavou.
"Vzala sis milionáře?"
Taky zakroutila hlavou. "Miliardáře."
Uchechtl se.
"Myslela jsem, že dělám dobře!" bránila se, když ucítila jasnou změnu jeho úhlu pohledu na ni.
"Jak sis prosimtě mohla něco takového myslet?"
"Sám si řekl, že mám asi dokonalý život... Ty by sis nevzal pěknou a milou holku, která tě má ráda, i když ty ji ne, kdyby ti pomohla dosáhnout všeho, co jsi kdy chtěl?"
Zamyslel se. "Možná i jo."
"Tak vidíš. Prostě jsem byla sobecká, vím... Je mi to líto, ale nechci mu teď ublížit."
"Možná mu ubližuješ víc tím, že s ním si, i když ho nemiluješ..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Vrátíte se ještě někdy na můj blog na nové kapitoly...? :)

Ano... 41.9% (114)
Možná... 30.9% (84)
Ne 27.2% (74)

Komentáře

1 Director Director | Web | 20. srpna 2012 v 8:40 | Reagovat

Tak náhodou to je pěkný. Vybrala sis pěknou písničku a  vznikl pěkný článek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters