Povídka pro kamarádky - část IV.

19. června 2012 v 17:21 | Ginny :) |  Jednorázovky

Chvíli jsem si s ním jen tak hrála, dokud na mě nezavolal Sid.
"Miláčku, pojď sem prosím!"
Řekl miláčku! Zatočila se mi hlava a jako omámená jsem šla do obýváku, ale kromě zářivého úsměvu jsem na sobě nedala nic znát.
"Copak?"
Zvedl ze stolu nějakou fotku a podal mi ji. Můj úsměv se rozšířil. Byla to fotka z New Yorku, u našeho hotelu. Bylo nás na ní všech šest. Sid mě zase chytil kolem pasu a naklonil se k té fotce blíž, takže i blíž kě mně.
"Pamatujete na ten výlet?"
"Ono se dá zapomenout?" usmála se Evka zasněně a Jirka jí vlepil dlouhou pusu, která ji položila do lehu na gauč. Zvedli se oba celí červení, ale v očích jim blýskala nekonečná láska a hravost.
"Nedá," šeptl mi Sid do ucha, až se mi udělala husí kůže. Otočila jsem se a hleděla přímo do jeho očí. Do jeho krásných, hlubokých očí, které jsem viděla smát se, plakat, zlobit se a hlavně... hlavně milovat. Byly to svým způsobem moje oči. Políbil mě zlehka na nos, vzal mi fotku z ruky, aniž by mě pustil, položil ji na vedlejší malý stolek a obejmul mě oběma rukama.
"Kdy si to zkusíme znovu?"
Spiklenecky jsem na něj zamrkala.
"A co konkrétně myslíš?"
Uchechtl se, mírně mě prohnul v zádech a naše rty se spojily v zdánlivě nekonečném polibku. Oddělilo nás od sebe až Marečkovo zaplakání.
"Já tam jdu!" vykřikl hned Jirka a vyskočil z gauče. Byl už jednou nohou ve dveřích, když se zarazil, chvíli přemýšlel, pak se otočil k Evce a usmál se. "Jdeš se mnou?"
Nevěřícně na něj zamrkala, ale hned potom se jí na tváři rozhostil výraz nejšťastnějšího člověka na světě. "Strašně ráda," pípla, mrkla na mě, potichounku zapištěla a rozběhla se za Jirkou. Se smíchem jsem se za ní dívala a opřela se stále ještě v Sidově objetí o jeho hruď.
"Tak, a jsme tady sami," řekl potichu, jak nejneviněji dovedl.
"Mhm," přitakala jsem a udělala na něj prosebný pohled. Prosba, aby mě už nenechal čekat, a konečně mi dal pusu. Naše rty od sebe byly asi pět centimetrů, když bouchly dveře.
"Jsme tady!" zavolal vesele Kuba a vkráčel do obýváku s dvěma baleními jakéhosi pití. Ne, to první bylo jakési pití - minerálky. To druhé byla basa piv. Sidovi se rozsvítili oči a spěchal Kubovi "pomoct". Trochu naštvaně jsem si odfrkla. Market mě šťouchla mezi lopatky a mrkla na mě.
"Každej chlap občas vymění svou manželku za půllitra," zasmála se a dala mi do náručí asi tři balíčky nějakých křupek s prosbou, abych je donesla do kuchyně. Eva s Jirkou taky vyšli z dětského pokoje pomáhat. Jakmile Market uviděla svoje milované mimi, zapomněla na nákup a nebyla o nic lepší než Jirka... "Ahoj, maminčin milášku, tak co, jak ses měl, nezlobili tě tety a strejdové, co, bobišku můj?" Mareček jí odpovídal roztomilým miminkovským žvatláním a smál se na Evu, která právě nesla do kuchyně misku s jahodama.
"Čáu, Máro," zazubila se na něj, pohladila ho po baculaté tvářičce a pokračovala do kuchyně.
Jirka s náručí plnou hořké, mléčné a bílé čokolády se na něj jen zakřenil, načež se Mareček zatvářil velice zmateně. Market se zasmála a odnesla ho do obýváku do hrací klícky. Pak nám šla pomáhat s přípravou různých dobrot.
Hlavní menu vypadalo asi tak: pivo, vodka s džusem, jahody v různém druhu čokolády, pro kluky steaky, pro nás, děvčata, pizza, pro každou druh, jaký si sama vybere, a spousta, hromady různých křupínek, křupek, čipsů, a podobně.
"Proboha, kolik nás bude?" vykulila jsem oči a přeletěla jejich opravdu velkou, momentálně úplně plnou, kuchyň nevěřícným pohledem.
Market si založila ruce v bok. "Víš kolik toho parta hokejistů sní? Spíš se bojím, že toho bude málo."
"Jaká parta?" podivil se Sid a těkal očima mezi mnou a Market.
Očividně se této otázce chtěla vyhnout, tedy alespoň ze Sidových úst, protože nahodila útrpný výraz, který po chvilce vystřídal nevinný, omluvný úsměv.
"Jenom pár kluků z Flyers," pokrčila rameny a rychle se klidila dělat něco jiného. Sid zůstal stát z nevěřícným výrazem.
"Ale... já přece nemůžu pařit s klukama z Flyers!" namítl a probodl Market, která právě rozbalovala a dávala roztopit pět velkých mléčných čokolád, nesouhlasným pohledem.
"Nikdo neříkal, že musíš," odsekla mu Evka, která odjakživa nesnášela tyhle naše hádky jenom kvůli klubům.
Udělala jsem na Sida prosebný pohled, chytla ho za nadloktí a odtáhla do obýváku.
"Prosím, nedělej scény!" nálehala jsem na něj a hladila ho po ramenech. "Vždyť jsou fajn, znám je všechny, jsou to milí kluci!"
"Jó, to možná jo. Ale jsou to moji nepřátelé, pochop!"
Naštvaně jsem sundala ruce z jeho ramen a zaškaredila se na něj. "Chováš se jako malé dítě," šeptla jsem ostře a otočila se os něj pryč. Mareček nás pozoroval s otevřenou pusou. Snažil se udržet na nohou v klícce, opíral se o její zábradlí. Udělala jsem na něj srandovní obličej, otočila jsem se a odešla do kuchyně.
"Tak co? Půjde to?" podívala se na mě nadějně Market, ale jakmile uviděla můj výraz, povzdechla si a zastavila vařečku, kterou míchala čokoládu. "Mám je teda odvolat?"
Zakroutila jsem hlavou. "V žádném případě. Sid vždycky dostane to, co chce... Tak proč to jednou neudělat jinak?"
Market se na mě chvíli dívala prázdným pohledem, ale pak rázně pokývala hlavou a povzbudivě se usmála. "Bude tady vážně jen pár lidí," pokrčila rameny. "Slíbili, že přijdou, Wayne, Claude, Zach, Scotty, Brayden a Ilya. Jo, a ten sebou vezme Míšu."
Překvapeně jsem vykulila oči. "Oni jsou spolu?"
Market se zasmála. "Né, vždyť Ilya má manželku a děti! Míša byla na prázdniny původně u nás, chtěla se seznámit s partou, ale s Bryzem si padli nějak do oka, byla u něj na návštěvě a večer se jí vůbec nechtělo domů, tak u něj včera přespala."
Hvízdla jsem. "Tak ta se má."
"Ne o moc lépe, než my," připomněla mi se smíchem a vrátila se k míchání čokolády, které mezitím, aniž by si to uvědomila, převzal za ni Kuba. Láskyplně se na něj usmála a dala mu pusu. Hned na to se na něj se smíchem osočila, proč mu cítí z pusy čokoládu. Udělal na ni nevinný pohled a řekl, že to se jí jen zdá, aby to zkusila znovu a déle. Jistěže neodmítla. Zachytila jsem Evin pohled, který taky směřoval jejich směrem. Zaregistrovala, že se na ni dívám, otočila se na mě, zasmála se a zakroutila hlavou.
Rozhlédla jsem se po kuchyni, ale Sid tady nebyl. Ani Jirka. Nakoukla jsem do obýváku. Jirka - samozřejmě - seděl u Marečkovi klícky a vyprávěl mu nějaký příběh prostřednictvím plyšového medvídka. Mareček měl z něj záchvaty smíchu. Držel si malinké chodidýlka rukama a smíchy se kýval dopředu, dozadu. Občas si dokonce přikryl oči. Donutilo mě to se taky rozesmát. Bylo to dokonale roztomilé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Vrátíte se ještě někdy na můj blog na nové kapitoly...? :)

Ano... 41.9% (114)
Možná... 30.9% (84)
Ne 27.2% (74)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters