Zážítek z tábora - s klukama v restauraci

5. května 2012 v 17:24 | Ginny :) |  Jednorázovky

Kuba a Ondra šáhli po jídelníčcích.
A sakra, to bude účet.
Ti dva by spořádali i slona.
"Mmmm... To bych si dal," ukazoval něco Kuba Ondrovi, který horlivě přikyvoval a taky mu něco ukazoval.
"A je to tady," zakroutila na mě Market hlavou a zasmála se.
Pak otevřela jídelníček, asi minutu do něj zírala a pak ho zase zavřela.
"Co je?" zasmála jsem se.
"Samé chlapské jídla," povzdechla si, ale přesto dala jídelníčku druhou šanci.
"Jak jako?" nechápala jsem, dokud jsem ho neotevřela.
Knedlo, vepřo, zelo...
Steak s amerikama...
Guláš...
Pivní řízek...
"Hele! Mají smažák!" zvolala jsem vítězoslavně.
"Pfú," oddechla si Market a znovu jídelníček zavřela. "Takže dva smažené sýry... S kroketama?"
"Já si dám radši hranolky."
"Fajn."
Otočili jsme se na kluky.
Ještě pořád zírali do jídelníčků a vypadali, že ještě dlouho budou.
"Z čeho vybíráte?" usmála se Market a nalepila se na Kubu, aby mu lépe do jídelníčku viděla.
Ukázal jí asi na 6 jídel.
"Mhm..."
"Co by sis dala ty?" otočil se na ni Kuba.
Teda spíš jen pohl hlavou.
Byli od sebe asi deset centimetrů, a už hrozila další pro mě a Ondru trapná situace, kterou naštěstí přerušila číšnice.
Taky si toho asi všimla, protože byla celá rudá.
"Co si dáte?" zeptala se s očima zapíchnutýma do svého zápisníčku.
Koukla jsem se po Market.
Jistě...
Ještě pořád tam tak seděli.
Jakoby se pokoušeli nevzájem detailně identifikovat barvu svých očí.
"Dva smažené sýry, jeden s kroketama a jeden s hranolkama," usmála jsem se na ni a pak se tázavě podívala na Ondru.
Zavřel jídelníček a povzdechl si.
"Tak asi ten pivní řízek."
Demonstrativně jsem se podívala na jeho bříško, za což jsem dostala dloubanec mezi žebra.
"Já si dám steak," přihlásil se Kuba, který konečně odlepil oči od své polovičky.
Ondra po něm vrhl trochu vyčítavý pohled.
"Co?" udělal Kuba a zatvářil se nechápavě.
Ondra jen zakroutil hlavou a zasmál se.
Pak se otočil na mě.
"Měli ptáčka, toho máš ráda ne?"
Market vyprskla smíchy.
Kuba si dal ruku před pusu a předstíral, že kašle.
Podíval se s pobavenýma plamínkama v očích na Market.
Spíš se smál tomu, že se smála ona, než tomu, že Ondra řekl, že mám ráda ptáčka.
"Ne," řekla jsem a provrtala Market vyčítavým pohledem.
Odkašlala si a zazubila se na mě.
Stejně jsem se musela rozesmát.
Kuba ještě pořád na Market koukal se zářivýma očima.
Proboha, nechci vědět, na co myslí.
Pak jsem si uvědomila, že se na mě takhle dívá i Ondra.
Kluci...!
Podívala jsem se na něj naprosto odměřeným pohledem.
Koukl se po Kubovi a zasmál se.
Kuba ještě pořád "kašlal".
Market do něj "nenápadně" šťouchla loktem, aby toho nechal.
Hraně ublíženě se na ni podíval, ale přeci jen přestal.
Rychlým krokem se k nám vrátila číšnice.
"Promiňte, zapomněla jsem... Co si dáte na pití?"
Market se ozvala jako první: "Já jen pomerančovou minerálku."
"Já nealko pivo," řekl Kuba.
"Já taky," přidal se Ondra.
"Já si dám kofolu," usmála jsem se.
Číšnice si všechno pečlivě zapsala a odešla.
Nastalo trapné ticho.
To je v téhle partě opravdu neobvyklý jev, takže nikdo nevěděl, co má dělat.
Nakonec ho přerušil Kuba: "Dneska je krásně, že?"
Odpovědí mu bylo jen souhlasné mručení nás tří.
A ticho se rozhostilo znovu.
Market kmitala očima mezi Kubou a Ondrou.
Ti dva vždycky mleli, div že je pusy nebolely...
A teď...
"Stalo se něco?" zeptala se nakonec s napůl pobaveným, napůl ustaraným výrazem.
Kuba s Ondrou se po sobě koukli a zakroutili hlavama.
Ale na tom pohledu bylo něco divného...
Něco bylo...
Jinak.
"Aha...," zabručela Market, ale rozhodně se nevzdávala. "Nechcete nám něco třeba říct?"
Tentokrát oba sklopili hlavy.
"Možná...," řekl opatrně Kuba a podíval se na Market. "Ale slibte nám, že se nebudete zlobit."
A je to tady...
Co zase vyvedli?
Ondra šáhl pro svou tašku.
Podíval se na Kubu.
Ten kývl a Ondra tašku otevřel.
Něco z ní vyndal a schoval to za zády.
"Co je to?" zeptala jsem se ho.
Nálada se naprosto změnila.
Z uvolněné, plné smíchu na napnutou a trochu možná zděšenou.
"No... My vám to chtěli napsat... Ale ještě to nebylo jisté," zamrmlal Ondra a vytáhl tu věc zpoza zad.
Byly to nějaké papíry.
"No tak už se vymáčkněte," rozčílila se trochu Market.
I z jejího obličeje zmizela veškerá stopa pobavení.
Ondra předal jeden papír Kubovi, který ho předal Market, a jeden papír mně.
"Co to...?" pípla jsem.
Nechápala jsem to.
"No to si ze mě děláte legraci?!" vypískla Market a objala Kubu kolem krku.
"Och, chceš mě uškrtit?" smál se, ale chytil ji kolem pasu a vzal si ji na klín.
"Já... to nechápu," přiznala jsem.
Držela jsem v ruce smlouvu o cestovním pojištění.
Aha.
Že by měla Market radost, že je pojištěná?
"Co nechápeš zlato?" naklonil se ke mně trochu vykolejený Ondra.
Chvíli se na ten papír koukal a pak řekl jen: "Och... Aha."
Šáhl znovu do tašky a vytáhl jiný papír.
Mnohem menší, v malé bílé obálce...
Takový jaký dostala Market.
"Promiň, spletl jsem se," usmál se omluvně a podal mi ho.
Podezřívavým pohledem jsem se na něj podívala a otevřela obálku.
"Cože? Zájezd do Paříže?!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Vrátíte se ještě někdy na můj blog na nové kapitoly...? :)

Ano... 42.3% (116)
Možná... 30.7% (84)
Ne 27% (74)

Komentáře

1 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 5. května 2012 v 17:50 | Reagovat

Všichni Češi jsou stejní. Kupují si klasicky smažený sír. Já nejsem jiný. Pěkná povídky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters