Pokračování zážitku z tábora

1. května 2012 v 11:59 | Ginny :) |  Jednorázovky
Byli jsme na cestě už asi čtvrt hodinky.
Stačili jsme dojet do Litomyšle.
Kuba začal odbočovat do centra.
"Nevěděla jsem, že budeme zastavovat!" přeřvala jsem motor motorky.
Ondra se trochu pootočil a odpověděl.
"Překvapení!"
Zatracení motýlci v břiše.
Od chvíle, když řekl tohle slovo, lítali jako o život.
Už jsem myslela, že mi z nich začne být až špatně, když Voras konečně zaparkoval poblíž litomyšlského zámku.
Ondra zaparkoval vedle něj a pomohl mi z motorky a z helmy.
Vzal mě za ruku a připojil se k Market a Kubovi, kteří se něčemu smáli a drželi se kolem pasu.
"Tak?" nadhodila jsem. "Co je to za překvapení?"
"Nó, kdybych ti to řek, už by to nebylo překvapení," pokrčil rameny Ondra a nevinně na mě zamrkal.
"A kdy se to dozvím?"
"Neboj, za chvilku."
Usmál se tím svým okouzlujícím jedinečným úsměvem a já byla zase... v háji.
Přitáhl si mě rukou, kterou držel moji ruku k sobě a začal mi upravovat vlasy.
"Co děláš?" smála jsem se.
"Trčí ti tady pramínky," smál se a zlehka mi tahal pramínky vlasů z mého PEČLIVĚ učesaného culíku "koňského ohonu".
Nemohlo z něj nic trčet.
"Aha," řekla jsem prostě jen, protože jsem za žádnou cenu nechtěla, aby přestal.
Hrál si s mými vlasy asi ještě pět minut.
Když už je nechal a začal se rozhlížet po okolí, sundala jsem si beztak už úplně rozbitý culík.
"Rozpuštěné ti sluší víc," usmál se, aniž by se na mě podíval.
"Aha," zopakovala jsem jen.
Už vím, proč mi "trčely pramínky z culíku".
Zašklebil se do prudkého sluníčka a pak se podíval na mě.
"Co je?" smála jsem se, když jsem jeho pohledu čelila už alespoň minutu.
"Nic," pokrčil rameny, ale pořád na mě civěl.
"Co jé?" opakovala jsem se smíchem a uštědřila mu koňára.
"Níc," zasmál se a konečně se podíval jinam.
"Konečně mě vnímáte," zasmál se Kuba.
Oba jsme se po něm překvapeně podívali, ale tvářili jsme se, jakože o něm víme už delší dobu.
"Ondro, tak teda jak jsme se dohodli?"
Ondra se podíval na jeden z domů na náměstí, usmál se a kývl hlavou.
"Ok," udělal Kuba a zase zapředl rozhovor s Market.
"A co jste si domluvili?" zašeptala jsem Ondrovi.
Podíval se na Kubu, jakože jestli je z doslechu.
Pak se sklonil těsně k mému uchu a zašeptal: "To se dozvíš."
Hodila jsem na něj ze vzdálenosti asi pěti centimetrů vražedný pohled.
Chtěl něco říct, ale zacpala jsem mu pusu polibkem.
Zastavili jsme se a líbali se.
Už to nebylo tak úplně, že bych líbala jen já jej...
"Kuba s Market nám utečou," zasmál se Ondra, ale stejně mi vlepil ještě dvě pusy.
Pak jsme se oba otočili za Market a Kubou.
Nevypadalo to, že by někam utíkali.
Došli ke kašně.
Market se na ni chtěla jen kouknou, ale Kuba na ni cákl.
Trochu víc než chtěl.
Jednoduše řečeno: Market byla mokrá.
A to se jí nelíbilo.
Oplatila mu to také pořádným douškem.
A tak začala válka.
Než jsme k nim pomalu došli, oba byli promočení až na kost.
Smáli se a Kuba si vytíral vodu z očí.
Market se otočila na nás a chtěla něco říct, ale Kuba se s bojovným výkřikem na ni vrhl a oba skončili v kašně.
"Ty... Blázne!" smála se Market.
Seděli oba v kašně, Kuba ji držel kolem pasu a ona mu bušila pěstmi do hrudi.
"Pako! Ty jseš takový pako!" smála se a pokusila se postavit.
Kuba si ji ale pevně držel.
Odhrnul jí mokré vlasy z obličeje a dlouze ji políbil.
"Ach ta romantika okamžiku," usmál se Ondra a přejel pohledem lidi na náměstí.
"Všichni na ně civí."
"Támhleti ne!" zasmála jsem se a ukázala na pár nedaleko od nás, sedící na lavičkách.
Překvapeně se na mě podívali.
"Ehm," udělal Ondra a poplácal mě po rameni.
"Ale to se koukli na mě, to se nepočítá!" zasmála jsem se.
Ondra se otočil na Market a Kubu.
"To snad jeden z nich potřebuje umělé dýchání?" pošeptal mi se smíchem, když shledal, že se ještě pořád nepustili.
"Zatím ne, ale až se pustí, zřejmě budou oba."
Ondra se rozesmál.
Ti dva se konečně pustili a zamžourali na nás.
Market se na mě podívala s provinilým pohledem.
Jenom jsem se na ni usmála a sedla si na kraj kašny.
"Máte štěstí, že tady nepřišli měšťáci," uchechtl se Ondra a sedl si vedle mě.
"No," zasmál se Kuba a jako džetlmen pomohl Market s kašny.
No, spíš ji z tama vytáhl.
Prostě nejprve vyskočil ven on, pak chytl Market kolem pasu, zvedl ji a položil před sebe na chodník.
"V pohodě zlato?" zasmál se a vykrucoval si mokré tričko.
"No... Jistě!" zaprskala Market. "Nikdy mi nebylo líp."
"To jsem rád," usmál se upřímně.
Market mu odpověděla neméně upřímným úsměvem a už hrozilo, že se k sobě zase přilepí.
Naštěstí Ondra zasáhl.
Vzal Kubu kolem ramen a vedl ho směrem k resaturaci.
Oba udělali jasně zklamané výrazy, že jsme jim nedali ještě aspoň deset minut.
Nejméně.
"Vy jste blázni," zasmála jsem se a šla vedle Market za nimi.
Market se zasmála.
"Ale musím říct, že je to jeden z nejkrásnějších zážitků, chápeš, jako nejromantičtější..."
Nevěřícně jsem se na ni podívala.
"No fakt!" smála se.
"Dobře... Každej je asi trochu na něco jiného."
Ondra se otočil.
Obě jsme se rozesmály.
Změřil si nás hraným uraženým pohledem a dál mířil k restauraci.
"Tak tohle je to překvápko?" ukázala jsem na ni.
"Nejspíš," pokrčila rameny Market a snažila se si alespoň trochu vykroutit vlasy.
"No to zas bude," zasmála jsem se.
"Hele mně už to dneska stačilo," smála se Market, zastavila se a vylila si vodu z lodiček.
"To věřím," zasmála jsem se a počkala na ni.
Kluky jsme dohnaly přímo u vchodu do restaurace.
Posadili jsme se ke stolu s dvěma polstrovanýma lavicema.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Vrátíte se ještě někdy na můj blog na nové kapitoly...? :)

Ano... 42.3% (116)
Možná... 30.7% (84)
Ne 27% (74)

Komentáře

1 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 1. května 2012 v 13:21 | Reagovat

Čekal jsem něco extra, ale i tak je to skvěle napsaný příběh. Moc se mě líbil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters