Svatební den 4.

25. dubna 2012 v 12:37 | Ginny :) |  Jednorázovky
I teď, po dvou letech, se mi do očí nahrnuly slzy.
Nikdy jsem mu to tak úplně neodpustila...
I když se později ukázalo, že to byla jen nějaká prostitutka, a nedošlo k ničemu víc než jen k muchlování.
Ale i tak...
Ona líbala rty mojeho kluka...
Objímala mojeho kluka...
Žalostně mě píchlo u srdce.
"Bylo to jen jednou," pípla jsem nepříliš jistým hlasem.
"Doufám, že máš pravdu," pohladila mě máma po tváři.
"Hm..."
Setřela jsem si slzy, když do pokoje vtrhla rozjařená Markéta.
"No kde to vázne?"
Zasekla se.
"A proč je tady nálada jako na pohřbu, sakra?"

Jedno se musí Market nechat - kde je ona, tam je vždycky nějaký trapas nebo průser.
Ale vždycky je to sranda.
Jednou jsme si spolu vyjeli do Hollywoodu.
Obě jsme tam už dlouho chtěly, tak jsme se prostě sebraly a jely jsme.
Byly jsme tam už dobrou hodinu a náramně si to užívaly, dokud Market (zase jednou) nedostala šílený nápad.
"To byl Brad Pitt!" vydechla z ničeho nic a ukazovala třesoucí se rukou za chlápkem, který právě zmizel za rohem.
"Blbost," vydechla jsem, ale natahovala jsem krk, jestli ho ještě nezahlédnu.
"Byl to to on, věř mi!" přesvědčovala mě, a než jsem se stačila vzpamatovat, chytla mě v nadloktí a táhla za ním.
Nebyl to zrovna nejlepší nápad.
Po chvilce jsme se dostali do nějaké úzké, temné uličky, která rozhodně nevypadala jako z Hollywoodu.
"Kde to jsme?" vydechla jsem a tentorkát jsem se Market chytla dobrovolně.
"Nevím... Pojď."
Celá ona.
Než aby přiznala, že něco udělala špatně, radši to rychle napraví.
Koukla jsem nahoru.
Začaly se stahovat mraky.
Hm... Že by se historie z hor opakovala?
"Bude pršet," poznamenala Market naprosto zbytečně a zahla do další uličky.
Někde něco hlasitě spadlo.
Prudce jsme se obě otočily a se strachem zíraly do tmy.
"Je tam někdo?!" zavolala jsem, ale Market jen mávla rukou.
"Kšc! Jsme přece v Americe... Hey! Is there anybody?" zavolala nepříliš jistě.
Jako odpověď se z okna v prvním patře vyřítila kočka a utíkala opačným koncem uličky pryč.
"Pfú, kočka," zasmála se Market.
"Jo, je to tu vážně jako v těch filmech, co?" taky jsem se odlehčeně zasmála a pustila její ruku.
"No, tak jdeme."
Hrdě jsme se narovnaly zbaveny strachu.
A najedou zazněl výstřel.
"Kruci!" vykřikla jsem a lehla si na zem.
Market vedle mě taky težce dopadla na kolena a chytla mou ruku.
Odtáhla mě po kolenou za popelnice.
"Co se to tu do háje děje?!" panikařila a vytahovala telefon.
"Není tu signál!" vykřikla nevěřícně a rozčíleně a podívala se na mě se strachem v očích.
"A jsme v hajzlu."
Krčili jsme se k sobě.
Najednou se ozvaly na štěrku těžké kroky.
"Hey!" zvolal tvrdý mužský hlas.
"Marki...," zašeptala jsem, ale strčila mi ruku před pusu.
Kroky se přibližovaly.
Riskovala jsem pohled za sebe na cestu.
Viděla jsem jen jeho stín...
Ale měl postavu boxera.
Nebo kulturisty.
Přišel až k popelnicím právě tak daleko, aby nás ještě neviděl.
Krok, a jsme prozrazené.
"Hey!" zopakoval.
Cítila jsem, jak se Market vedle mě třese.
Nebo jsem se možná třásla já tak, že jsem třásla i s ní.
Doopravdy jsme se ale třásly obě.
Udělal krok.
Vydal překvapený zvuk a obešel popelnice, takže stál čelem k nám.
Obě jsme hezky pomalu přejeli jeho bouchačskou postavu, až k jeho (nádhernému) drsnému obličeji.
A pak...
Se usmál.
"Are you OK?"
Obě jsme překvapeně otevřely pusu.
"What?" pípla Market.
Zasmál se.
"I'm sorry, girls, but you are on a stage," zazubil se a ukázal nahoru.
Na střeše jednoho domu byla VELKÁ cedule s nápisem: STAGE 15.
"Oh," udělaly jsme obě a zrudly jsme.
"We are really sorry...," začala Market, ale ten chlápek jenom mávl rukou.
"That's OK. But I thing I must take you away."
"Yes... Of course."
Nabídl nám oběma pomoc a vedl nás znalecky uličkami ven.
Vyšly jsme přímo před režisérem a celým filmovým štábem...
I mezi hvězdami.
"Říkala jsem, že to byl Brad," pípla Market omámeně, když ho viděla sedět na židli nedaleko od nás.
"Můj ... Bože," šeptla jsem a prohlížela si všechny ty hvězdy.
Tohle je zážitek na celý život, je jedno, jak trapný byl...

Usmála jsem se na ni.
"Těšíš se?"
"Strašně," vydechla jsem a vstala.
Byla jsem už učesaná a nalíčená.
Chyběly jen šaty, které nesla Market zabalená v obalu v ruce.
Dovolila jsem jí, aby mi je vybrala.
Mně se totiž líbily úplně všechny...
Ale ona měla o mých šatech jasno.
"Budeš jako princezna!" slibovala pořád dokola, kdykoli na ně přišla řeč.
"Můžeme?" usmála se na mě povzbudivě a pověsila šaty na věšák.
"Jistěže."
Jestli se mi nebudou líbit, zabiju tě, řekla jsem si a sama pro sebe jsem se uchechtla.
Market s velice důležitým pohledem vzala zips, ještě jednou na mě povzbudivě zamrkala a rozepla ho.
Bylo by to dokonalé, kdyby se jí v prostředku nesekl.
"Sakra!" smála se.
"Mělo to být jako s amerického romantického filmu!"
Nakonec se nám podařilo zip rozepnout, aniž bychom šaty poškodili.
"Tramtadadá," prohlásila Market se smíchem a vytáhla šaty z obalu.
Jak do místnosti svítilo slunce, viděla jsem jen, jak se jeho svit odrazil od mililonů lesklých plošek.
Měla jsem pocit, že jestli se na ně budu dívat příliš dlouho, oslepnu.
"Zatáhnu žaluzie," navrhla máma.
"Skvělý nápad," ocenila Markéta, která už asi oslepla.
Mamka rychle zatáhla žaluzie a já si konečně šaty mohla pořádně prohlédnout.
"Dnes ještě neumřeš," prohodila jsem spíše sama pro sebe směrem k Market.
Udělala na mě nechápavý pohled, ale rozhodla se to dál neřešit.
Zírala jsem na šaty nevěřícným pohledem.
Market nepřeháněla - byly jako pro princeznu.
Máma už zase brečela.
Market jí chlácholivě podala kapesníky.
"Děkuji," pípla jen a přešla ke mně.
"Jsou opravdu překrásné," řekla a pohladila jejich sukni.
Otočila jsem se na Market.
Zazubila se na mě.
"Líbí?"
"Ehm... No... Eee..."
Rozhodla jsem se to vyřešit jinak.
Udělala jsem krok a objala ji.
"Ou, páni," zasmála se.
"Asi jo," usmála se, když jsem ji pustila.
Se slzami v očích jsem přikývla a šaty si ještě jednou pořádně prohlédla.
Byly nádherné.
Měly dlouhou, neskutečně širokou škrobenou sukni a úzký korzet, na němž byly zlaté ozdůbky, od nichž se odráželo sluneční světlo.
(Pro rozvinutí fantasie - http://www.e-elegance.cz/186-862-thickbox/svatebni-saty-s-bolerkem.jpg , http://www.e-elegance.cz/186-863-thickbox/svatebni-saty-s-bolerkem.jpg , http://www.e-elegance.cz/186-861-thickbox/svatebni-saty-s-bolerkem.jpg)
"Tak, nevěsto... Měly bychom tě začít oblíkat," usmála se mamka.
"Dobrý nápad," souhlasila Market.
"Zajdu pro Peťu a Andrejku."
"Cože? Oni jsou tady taky?" podivila jsem se.
"No... Tvrdili, že oni ti MUSÍ jít za družičky...," pokrčila rameny Market a vyšla ze dveří, aby je přivedla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Vrátíte se ještě někdy na můj blog na nové kapitoly...? :)

Ano... 42.3% (116)
Možná... 30.7% (84)
Ne 27% (74)

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 25. dubna 2012 v 12:51 | Reagovat

Netreba dávať každú vetu do nového riadku. Ono sa potom nevie, či je to odstavec, alebo nie. Viem, že to chceš mať čo najdlhšie, ale vyzerá to čudne O.o

2 Ginny Ginny | 26. dubna 2012 v 15:51 | Reagovat

Není to kvůli délce, ale spoustě lidí se to tak líp čte ;) je to kvůli přehlednosti ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters