V akvaparku 1/3

17. března 2012 v 10:37 | Ginny :) |  Jednorázovky
"Hele! Támhle už jedou!" vykřikla sem a mávala Kubovi a Markétě, kteří právě vystupovali z jejich černého BMW.
Michal zaparkoval nedaleko od nich.
Vylezla jsem z auta a hned se rozeběhla k nim.
"Ahoj!" volala jsem na ně.
"Ahoj," odpověděli oba, zatímco si vytahovali tašku z kufru.
"Já se už nemůžu dočkat! Prej je to tam fakt super!" usmívala se Markéta a vrazila mi do ruky jednu tašku.
"Jo, slyšela jsem o tom spoustu chvály," přitakala sem a tašku jí vrátila zpátky.
Mezitím už přišel i Michal.
"Čau," prohodil směrem ke Kubovi a zazubil se na nás dvě.
"Tak co, holky? Natěšené? Míša už nemohla ani dospat, viď?"
Za tohle dostal laškovnou pěst do břicha.
Zasmál se a polechtal mě na břiše.
"Fajn, fajn, vzdávám se!" zakřičela jsem, když už jsem se skoro válela po zemi smíchy.
Kuba a Market se smáli.
Kuba ji obejmul kolem pasu a něco jí pošeptal do ucha.
Zachichotala se.
Pak ji pustil, vzal za ruku a udělal na Neuvyho vybízivé gesto s výkřikem: "Tak jdem na to!"

U pokladny jsme si trhli pěkný trapas.
Michal a já jsme ještě cestou k ní blbli.
Byli jsme rozdovádění, strašně jsme se už těšili dovnitř.
A tak když jsme přišli až ke vchodu k pokladně, vzal mě do náručí.
Jenže dveře byli moc malé.
Strašně jsem se smála a celá rudá mu říkala, ať mě pustí na zem, ale on byl pevně rozhodnutý mě přes ty dveře dostat.
Nakonec jsem mu seděla na zádech.
Ovšem to by nebylo ještě nejhorší...
"Dobrý den... Dva dospělí a dvě... no..."
Market vyprskla smíchy.
Prodavačka na nás civěla s mimořádně nechápavým výrazem.
Kuba se s velice vážným výrazem, ovšem s plamínky pobavení v očích, přesunul až ke mě a k Neuvymu, něžně, ale pevně nás odstrčil stranou a usmál se na prodavačku.
Pak nám objednal - samozřejmě, že už anglicky - lístky a my se nadšeně vřítili dovnitř.

Rozločili jsme se s klukama a pádili do šaten.
"Páni, už se strašně těším!" štěbetala jsem pořád nadšeně, zatímco jsme se s Market převlíkali do plavek.
"Jo... Já si všimla," zasmála se, ale pak nahodila velice tajemný úsměv.
Neušlo mi to.
"Copak? Něco nevím?" drcla sem do ní.
Sklopila oči a zčervenala.
"No... Včera jsme si s Kubou tak trochu povídali... A... Představ si, že mě chce představit svým rodičům!" vydechla.
"Tý jo!" hvízdla jsem.
"To vypadá už fakt vážně."
"Jo... Doufám, že nejen vypadá..."

Vylezli jsme ze sprch, kde jsme se namočili do areálu akvaparku.
Byl obrovský.
A vypadal opravdu skvěle.
Uslyšela jsem za sebou křik a následné žuchnutí.
To Kuba v běhu vzal Market a skočil s ní do bazénu.
Zasmála jsem se.
Blázni, pomyslela jsem si.
Došla jsem k bazénu, kouknout se, jestli je všechno v pohodě.
Market právě prskala vodu a zahrnovala Kubu nadávkami a pohlavky, které umlčel jedním velkým obětím a pusou - takže všechno v nejlepším pořádku.
Ale pak mě napadlo: A sakra! Kde je Michal?
Otočila jsem se zrovna ve chvíli, kdy už byl téměř u mě.
Obejmul mě a pozadu shodil do vody.
Na poslední chvíli jsem se stačila nadechnout.
Když jsem se vynořila, chtěla jsem udělat něco podobného, jako Market, ale s tím on asi počítal.
Nikde totiž nebyl.
Rozhlížela jsem se kolem, až jsem ho uviděla u opačného břehu bazénu, jak na mě vyplazuje jazyk.
Doplavala sem k němu, chytla ho kolem krku a pod vodou obejmula nohama.
"Milý pane Neuvirthe! Mohl jste mě utopit!" smála jsem se na něj.
"To bych si nedovolil, madam," řekl a dal mi pusu.
Pak mi vyklouzl, vylezl na břeh a pomohl mi z vody.
V dálce sem zahlídla Kubu a Market, jak Market plave na Kubových zádech směrem k velkému vodnímu víru.
"Pojď! Zkusíme tady toto!" chytl mě Michal za ruku a utíkal se mnou k nějakému tobogánu.
Teprve až jsme přiběhli blíž, všimla jsem si, co to vlastně je.
"Tak na tomhle se mnou nepočítej!" zakřičela jsem se smíchem a pokusila se mu vytrhnout.
Nějak se mi to podařilo, ale stačila jsem uběhnout sotva pár kroků.
Chytil mě kolem pasu, otočil si mě a hodil si mě jako pytel přes rameno.
Začala jsem ho bušit do zad.
"Pusť mě!" křičela jsem pořád.
Už mě bolelo břicho smíchem.
Vyšel se mnou všechny schody a položil mě do sedu na místo, odkud se vyjíždělo.
"Ne! K tomu mě nedo...!"
A už jsem jela.
Pištěla jsem, až mi voda stříkala do pusy.
Naštěstí jsem to přežila ve zdraví, jenom trochu otřesená.
Vylezla jsem na břeh.
"Jsi v pohodě?" uslyšela jsem za sebou Market.
"Jo, myslím že jo... Ten ču... Michal... Mě hodil... Do téhle... Zatracené... Věci!" dýchala sem přerývaně.
Market se zasmála.
"Chudáku. Kuba šel domluvit takovéty dušičky.. Přidáte se?"
"Du... Dušičky?" koukala jsem na ni nechápavě.
"No... To jsou takové ty záchranné kruhy jak kdyby, co na nich plaveš ve slabém proudu..."
"Zlato!"
To už přišel Kuba.
"Tak co?"
"Je to domluvené. Už máme jenom přijít a nahlásit, kolik nás tam bude, a tak."
"Jojo, dobře. Tak co říkáš? Půjdete?"
"No jistě!" ozval se Neuvy.
Ani jsem si nevšimla, že už vyplaval.
"Tebe-akorát-zbiju-ty-jeden-malej!" křičela jsem a za každým slovem jsem mu uštědřila ránu.
"Au! Míšo, to bolí!" bránil se se smíchem.
"No tak vy dva! Nechte už toho!" smál se Kuba.
"Proč se nemůžete mít tak strašně rádi jako my dva?" dodal a názorně Market velmi dlooouze políbil.
"My se máme rádi jako vy dva!" protestovala jsem.
"Jenže tím lepším způsobem, viď, kočko?" zazubil se a žduchl mě zpátky do bazénu.
Pak skočil za mnou a vytáhl mě zrovna ve chvíli, kdy už jsem si opravdu myslela, že se utopím.
"Potřebuje tady snad někdo umělé dýchání?" zašeptal laškovně a políbil mě.
Líbali jsme se a líbali...
"No taaak! Už opravdu musíme jít!"
"Kubo! Nekaž jim to!"
Michal se rozesmál, pustil mě, a otočil se ke Kubovi a Market.
"Víte vy dva, že jste někdy opravdu otravní?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Vrátíte se ještě někdy na můj blog na nové kapitoly...? :)

Ano... 41.9% (114)
Možná... 30.9% (84)
Ne 27.2% (74)

Komentáře

1 svetfantasie svetfantasie | 25. března 2012 v 23:07 | Reagovat

mílé, takové )směvné :) jen si změň to pozadí , nejde to číst :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters