Rodney k nepoznání

7. ledna 2012 v 9:00 | Ginnísek :) |  Stargate Atlantis - povídky
"Mohli jsme tam zůstat a počkat...! Třeba by se nic nestalo!"
"To jsem nemohl jako velitel akce dovolit! Co kdyby nás to tam všechny zabilo?!"
"Nemysím si, že to bylo smrtelně nebezpečné...!"
"Že ty si nemyslel.. To ještě nic neznamená!"
"Tak dost pánové! Tohle se nedá poslouchat!" okřikla je konečně Jennifer.
John a Rodney na sebe stále vrhlali zlostné pohledy.
"Takže tlak je v pořádku, teplotu zvýšenou nemáte... Nepozoruji ani u jednoho z vás nic zvláštního," oznámila jim Jennifer po asi hodinové důkladné zdravotní prohlídce.
"Vidíš! Říkal jsem ti to!" osočil se na Johna znovu Rodeny.
"Jo, třeba jsme měli štěstí a vypadli z tama právě včas!" sykl ještě zlostně John, seskočil z postele a rázným krokem opustil ošetřovnu. Rodney se za ním chystal ještě něco křičet, ale rozmyslel si to, když ho Ginny zlehka dloubla do zad.
"Co kdybychom se teď šli podívat znovu na tu kouli...?" usmála se na Rodneyho.
"Co prosím? Kam?"
"Myslím na to zařízení, které mě minule složilo...!"
"A... No... Ano, jistě, vždyť... Já věděl přesně, co myslíte... Jen jsem vás... Pořádně neposlouchal."
"Jistě," pípla Ginny, ale rudá barva jeho obličeje mluvila za vše.




"Radku...? Jsi tady...?"
Žádná odpověď.
"Nejspíš bude zašitý v nějaké jiné laboratoři," usmál se Rodney a tiše dodal: "A snaží se něco objevit dřív než já, aby se mohl vytahovat!"
"Ale no tak Rodney... Proč jste na Zelenku vlastně tak nevrlý?" povzdechla si Ginny.
"Eeee, nevrlý? Já a nevrlý? Ale ne... To se vám jen zdá... Víte... Ono, když na vás pořád někdo žárlí, pořád vám někdo něco závidí... A přitom je to jen dobře odvedená práce..."
Povzdechl si.
"Žiovt génia je skutečně těžký."
Řekl to bez jakéhokoli náznaku ironie.
Ginny se pro sebe usmála. Trocha sebechvály občas neuškodí...
"Takže... Tady to máme," řekl Rodney a vítězoslavně stáhl z přístroje černou plachtu.
Překvapením oba poodstoupili.
Všechno bylo normální... Až na tu kouli.
Už nebyla černá... Ale růžová.
Měla přesně stejnou barvu, jakou měla, když na ni Ginny sáhla.
"To... Není možné," vydechl Rodney a užuž ke kouli natahoval ruku.
"Rodney, ne!"
Na poslední chvíli mu stiskla zápěstí.
Podíval se jí zpříma do očí.
Ten stisk... Bolel... A hodně bolel.
Měl pocit, jakoby mu drtila zápěstí...
"Doktorko... To... Bolí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje povídky na téma Stargate: Atlantis?

Ano 63.9% (23)
Docela jo 13.9% (5)
Chtěli by trochu vylepšit 8.3% (3)
Ani moc ne 0% (0)
Nelíbí 13.9% (5)

Komentáře

1 Mikael Mikael | 8. února 2012 v 0:42 | Reagovat

pěkné :) líbí se mi styl tvého psaní :)

2 svetfantasie svetfantasie | 8. února 2012 v 0:43 | Reagovat

docela jo? má tam být všude dokonalý ;-) :)

3 Jane Jane | E-mail | Web | 19. října 2012 v 23:24 | Reagovat

Uz sa tesim na pokraco!!
Je fakt zaujimave a strasne mam rada Rodneyho takze super.

4 Lucka Lucka | 14. ledna 2013 v 21:03 | Reagovat

Moc hezké počtení.
Moc se těším až bude další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters