Leden 2012

Jen pár podrobností...

19. ledna 2012 v 17:44 | Ginnísek :) |  Království Estrion - povídky
"Tak to je tedy vážně skvělé."
"Bude to velice komplikované, to ano, pane... Ale vy to zvládnete... vy a Vaše armáda."
"Generál si zase tak jistý nebyl."
Tendor si unaveně promnul čelo.
Seděli se Sirkem na slamněných kostkách ve stáji a diskutovali o pravděpodobně nadcházející válce.
Sirk nyní vstal a položil Tendorovi chlácholivě ruku na rameno.
"Vždyť víte, že ani váš otec se krále Gerneta nikdy moc nebál... Říkával vždycky, a to zcela upřímně, že je to zbabělec."
"Ano... A to on je. Ale zbabělci jsou ti nejnebezpečnější nepřátelé."
Moc dobře si vzpomínal na chlapce šlechtického rodu, který s ním docházel na hodiny šermu.
I učitel mu pořád dokola vyčítal, jaký je zbabělec, přesto, a nebo právě proto, Tendora nejmíň stokrát málem probodl, než ho nahradil jiný chlapec.
"Pane, nezapomínejte, že sám do toho nejdete," utěšoval ho stále Sirk, což mu alespoň teď šlo výborně.
"Stojí za vámi celá armáda... Jste budoucností království Estrion...! Mladý, statečný, průbojný... S dostatečně prořízlou pusou," dodal trochu posměšně.
Tendor se usmál a lehce ho dloubl do ramene.
Sirk udělal přehnaně ublíženou grimasu, otočil se na podpadku, řekl něco o spoustě práce a odešel.
Tendor poprvé od doby, kdy se o válce dozvěděl, osaměl.
Král Gernet... Království Okladon...
To vše pro něj nebylo nic nového, ale znal to jen z doslechu otcových hovorů, které vlastně ani slyšet neměl, a z map.
Podle toho, co věděl byl král Gernet už poměrně starý.
Bylo mu asi 54 let.
Měl 2 syny: Lyonna a Braye.
Lyonn byl prvorozený, ale nikdy ho nikdo neviděl.
Dokonce ani po porodu ho král hrdě neukazoval svému lidu, ani šlechtě.
Jediní, kdo ho kdy viděli, jsou královští rodiče, a asistentky u porodu, ty jsou ale životem zavázány k mlčení.
Někteří říkali, že se Lyonn narodil se dvěma hlavami.
Tomu ale Tendor - a ostatně každý se zdravým rozumem - odmítal věřit.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že Lyonn byl nějak tělesně postižen, a král Gernet, jakožto hrdý, namyšlený a všetečný král, se za něj jednoduše styděl, tak ho uvrhl do podzemí, kde nyní vyrůstá.
Této verzi věřil i Tendor.
Našlo se dokonce pár lidí, kteří tvrdili, že se královně ani žádné dítě nenarodilo...
Což je ale hloupost, protože královna tehdy velice ráda vystavovala na obdiv své kulaté bříško.
Bray se narodil o 2 roky později.
Bylo mu stejně jako Tendorovi.
Vznešené dámy, ale i obyčejné nuzné vesničanky po něm prostě šílely.
Černé, uhrančivé oči, nakrátko ostříhané, rozježené černé vlasy, kulatý nos a široká ústa se lstivým úsměvem dokázaly dostat na kolena i tu nejšťastněji vdanou ženu.
A právě jeho sestra Hannah měla být jeho vyvolenou.
Každý den jí chodily z Království Okladon zamilované psaníčka...
Nemohu bez tebe být má lásko, jsi ta nejlíbeznější dívka na celém světě, při jediném pohledu na tvůj obraz se mi rozbuší srdce...
To samozřejmě psal dvorní písař.
Kdyby to psal Bray, vypadalo by to asi takto...:
Má postel je bez tebe tak prázdná lásko, jsi ta nejvíc sexy kočka na celém světě, při jediném pohledu na tvůj obraz mi kapou sliny a toužím se ohřát u tvého tělíčka...
Není divu, že Hannah byla náhlým zájmem prince Braye spíše zděšena, než polichocena, a okamžitě odmítla.
Hannah byla velice počestná žena.
Ale dostala podobu antické bohyně.
Štíhlé, drobné tělo jí záviděla leckterá žena v celém království.
Už vůbec nemluvě o po pas dlouhých, černých, vlnitých vlasech, s mírnou patkou.
Ale pravý šok pro každého muže nastal, teprve když spatřil její tvář.
Oči měla krátké, ale velké.
Nos oproti tomu malinký, knoflíčkovitý, který jí dodával neskutečně roztomilý vzhled.
Rty měla sice úzké, ale dokázala na nich kouzlit nádherný, okouzlující úsměv, při kterém se jí vždy na tvářích udělaly malinké ďolíčky.
Krátce řečeno: nikde v okolí nebylo krásnější princezny nežli Hannah, a krásnějšího prince nežli Braye.
No nebyl by to ideální královský pár?
Zřejmně ne, uchechtl se Tendor, když si vzpomněl, jak se ti dva navzájem popichovali a zesměšňovali při namlouvací hostině.
Obou králům to už tak lezlo na nervy, že se rozhodli akceptovat přání Hannah, totiž že se svatba nikdy konat nebude.
"Nikdy je dlouhá doba!" zvolal tenkrát nadmíru rozhořčený princ Bray a s nepříliš taktními poznámkami odkráčel spletitými chodbami jejich hradu, kde se už vícekrát neukázal.
Což bylo Hannah nesmírně po chuti.
Asi měsíc nemluvila o ničem jiném, než o tom, jak tomu "namyšlenci" (občas se "přeřekla" na "nadrženci") naložila pořádnou lekci...
A když už toho Tendor měl akorát tak dost, přestala.
Ne, že by ji to přestalo bavit...
Jen našla zajímavější téma.
Princ Gwayn.
Vysoký blondýn z druhého z pěti sousedních království Estrionu, Království Mukaraby.
Království Mukaraby leželo u moře v nejteplejších podmínkách na celé planetě Meoros, kde Království Estrion leželo.
Princ Gwayn byl neustále opálený a podle Hannah "neuvěřitelně namakaný".
Tendor se vždycky při pohledu do jejích očí, když tohle říkala, začínal bát, že tím výrazem myslí víc, než to, že má svaly...
Každopádně tento Gwayn byl namyšlený, lenivý snob, za kterého vždycky mluvil jeho tatík, král Howard.
Tomu by snad prošla i vražda, díky tomu, že by se Howard, kterého měl Gwayn opravdu dokonale omotaného kolem prstu, omluvil rodině zavražděného, a bylo by to.
Jenže to by se nejprve muselo princi Gwaynovi chtít vstát z postele, nebo z pohovky, nebo z deky na prosluněné pláži, kde jste ho obyvkle mohli zastihnout, a jít tu vraždu spáchat.
Hannah ovšem proti všem těmto narážkám vždy zbrojila tím, že přece nikdy neříkala, že by si ho chtěla vzít, že vždycky říkala jen to, že se jí líbí.
Samozřejmně že bylo veřejným tajemstvím, že si Hannah občas večer povídá s jeho obrazem.
A asi také nebylo náhodou, že na místě kde jsou jeho ústa je vrstva barvy čím dál tenčí...
To byly ovšem všechno problémy Hannah.
Co Tendor a princezny?
No, to bylo snad ještě komplikovanější...

Rodney k nepoznání

7. ledna 2012 v 9:00 | Ginnísek :) |  Stargate Atlantis - povídky
"Mohli jsme tam zůstat a počkat...! Třeba by se nic nestalo!"
"To jsem nemohl jako velitel akce dovolit! Co kdyby nás to tam všechny zabilo?!"
"Nemysím si, že to bylo smrtelně nebezpečné...!"
"Že ty si nemyslel.. To ještě nic neznamená!"
"Tak dost pánové! Tohle se nedá poslouchat!" okřikla je konečně Jennifer.
John a Rodney na sebe stále vrhlali zlostné pohledy.
"Takže tlak je v pořádku, teplotu zvýšenou nemáte... Nepozoruji ani u jednoho z vás nic zvláštního," oznámila jim Jennifer po asi hodinové důkladné zdravotní prohlídce.
"Vidíš! Říkal jsem ti to!" osočil se na Johna znovu Rodeny.
"Jo, třeba jsme měli štěstí a vypadli z tama právě včas!" sykl ještě zlostně John, seskočil z postele a rázným krokem opustil ošetřovnu. Rodney se za ním chystal ještě něco křičet, ale rozmyslel si to, když ho Ginny zlehka dloubla do zad.
"Co kdybychom se teď šli podívat znovu na tu kouli...?" usmála se na Rodneyho.
"Co prosím? Kam?"
"Myslím na to zařízení, které mě minule složilo...!"
"A... No... Ano, jistě, vždyť... Já věděl přesně, co myslíte... Jen jsem vás... Pořádně neposlouchal."
"Jistě," pípla Ginny, ale rudá barva jeho obličeje mluvila za vše.




"Radku...? Jsi tady...?"
Žádná odpověď.
"Nejspíš bude zašitý v nějaké jiné laboratoři," usmál se Rodney a tiše dodal: "A snaží se něco objevit dřív než já, aby se mohl vytahovat!"
"Ale no tak Rodney... Proč jste na Zelenku vlastně tak nevrlý?" povzdechla si Ginny.
"Eeee, nevrlý? Já a nevrlý? Ale ne... To se vám jen zdá... Víte... Ono, když na vás pořád někdo žárlí, pořád vám někdo něco závidí... A přitom je to jen dobře odvedená práce..."
Povzdechl si.
"Žiovt génia je skutečně těžký."
Řekl to bez jakéhokoli náznaku ironie.
Ginny se pro sebe usmála. Trocha sebechvály občas neuškodí...
"Takže... Tady to máme," řekl Rodney a vítězoslavně stáhl z přístroje černou plachtu.
Překvapením oba poodstoupili.
Všechno bylo normální... Až na tu kouli.
Už nebyla černá... Ale růžová.
Měla přesně stejnou barvu, jakou měla, když na ni Ginny sáhla.
"To... Není možné," vydechl Rodney a užuž ke kouli natahoval ruku.
"Rodney, ne!"
Na poslední chvíli mu stiskla zápěstí.
Podíval se jí zpříma do očí.
Ten stisk... Bolel... A hodně bolel.
Měl pocit, jakoby mu drtila zápěstí...
"Doktorko... To... Bolí.
free counters