Tak sám...

26. listopadu 2011 v 19:49 | Ginnisek :) |  Království Estrion - povídky
Před tuto kapitolu ještě patří kapitola Opojení smyslů, kterou najdete výše (duben 2012) v rubrice Království Estrion.... ;) Nějak se mi povedlo ji vymazat, moc se omlouvám a doufám, že vám to neznepříjemnilo čtení :)


Jel už asi 12 hodin, když se začalo stmívat.
Rozhodl se, že kvůli hrozícímu nebezpečí v noci nepojede.
Slezl tedy z Blacka a začal si sbírat dříví na oheň.
Vyšlo mu to tak tak, že když zapálil ohniště, byla už tma.
Seděl a přemýšlel.
Nechápal vůbec nic...
Nejprve Elleanor...
Kam asi mohla jít? Proč odešla, když chtěla, aby odešel on...?
Ucítil pálení v očích.
Normálně by slzy rychle zatlačil zpět do očí, ale teď se za ně nestyděl...
Naopak. Přinášely mu úlevu...
Sedl si, pokrčil kolena a zanořil do nich hlavu.
A to si stěžoval na to, že bude muset být králem...
A teď... Už si uvědomil, jak bolí nešťastná láska...
Zjistil, že na takovou bolest ještě nebyl připravený.
Nikdy by ho nenapadlo, že se něco takového může stát zrovna jemu...
Pořád dokola se mu v hlavě promítal její obličej.
Když ho vytáhla z té studánky... Když ho zachraňovala ze šoku ze zbraně Malumů... Když plakala kvůli své sestře... Když se mu podívala do očí, a naprosto jasně mu řekla, že chce, aby odešel...
Teď už hořce plakal.
A co teprve Daila...?
Tak krásná a dokonalá...
Jenže proč toudělala?
Začala si ona, ne on...
Jeho by nikdy nenapadlo zajít takhle daleko.
Vlastně toho teď i trochu litoval...
Ale musel si připustit, že zároveň se mu to moc líbilo...
Cítil se, jakoby měl v prsou černou díru.
Jakoby byl uvnitř prázdný...
Jakoby se už nikdy neměl zamilovat, už nikdy by neměl dostat šanci na šťastnou lásku...
Už ty myšlenky nemohl snést.
Rozhodl se, že půjde spát a pokusí se alespoň na chvíli na všechno zapomenout...
Naštěstí pro něj nebylo těžké usnout po včerejší probdělé noci, a tak už za chvíli klidně oddychoval na měkkém lesním mechu.
Poprvé v tomto lese, sám.



"Tendore, nevěř jí!"
"Ale no tak, nebuď paranoidní!"
"Prosím, poslechni mě!"
Klečela tam v slzách u jeho nohou.
"Nemáš důvod ji takhle obviňovat!"
"Ale mám, miláčku..."
"To tedy... Promiň, jakže jsi mi to řekla?"
"Miláčku."
Zvedla k němu krásnou, uslzenou tvář a upřeně se mu podívala do očí.
Elleanor tak, jak si ji pamatoval.
"Ne, nemůžeš mi říkat miláčku! Chtělas, abych odešel! A pak jsi ty sama utekla! A nechala mě tam samotného!"
"Ano... Ano, já vím..."
Opět hlavu sklopila.
"Moc mě to mrzí, to co jsem ti řekla."
"Nemusí tě mrzet, že jsi ke mně byla upřímná..."
"V této situaci ano... Kdybych ti nic z toho neřekla, všechno by se tak strašně nepokazilo."
Klesla úplně na zem.
Tendor si k ní klekl.
"Jak to myslíš?"
"Nesmím... Nesmím ti nic říct."
Zajíkala se pláčem a zaoufalstvím.
"Ale proč? Proč?!"
"Zjistili by to!"
"Kdo?"
Rozklepala se.
"Elleanor, kdo?!"
Zvedla hlavu a opět se na něj tak upřeně podívala.
Už už pohybovala rty, když se prudce otočila.
"Přicházejí!"
Vykřikla to s obrovským strachem.
"Musím jít!"
"Nechoď ještě, lásko!"
"Musím! Promiň... Ale jedno si musíš zapamatovat! Slib mi, že to nikdy nezapomeneš!"
Obejmula ho rukama.
Nečekala na jeho odpověď, naklonila se k němu a do ucha mu zazpívala: "I ze semínka bodláku může při správném postupu vykvést krásná růže..."
A pak zmizela.
"Cože? Elleanor! Jak to myslíš?!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídky o Království Estrion...? :)

Ano 30% (18)
Docela... ;) 10% (6)
Ani moc ne... :/ 5% (3)
Vůbec ne... :( 11.7% (7)
Jsou úžasné...! :D ;)* 13.3% (8)
Jsou úžasné...! :D ;)* 30% (18)

Komentáře

1 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 12. června 2013 v 11:45 | Reagovat

Tento díl jsem docela nepochopil, jestli to je sen, nebo halucinace. Snad se to dozvím v dalším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters