Takže všechno je v pořádku...?

28. října 2011 v 11:44 | Ginnísek :) |  Království Estrion - povídky
Poslouchala Tendorovi vzdalující se kroky.
Když ustaly, svalila se do mechu a jehličí a usedavě se rozplakala.
Bolest ze ztráty sestry ji velice trápila už deset let a místo toho, aby se to lepšilo, zdálo se to být rok od roku horší.
Vlastně si ji ani pořádně nepamatovala.
Tenkrát byla opravdu malá, mohlo jí být nanejvýš pět.
Pamatovala si jen sestřiny uhlově černé vlasy, velké oči, maličký nos a úzké rty s krásným úsměvem.
A také její líbezný hlas, když jí před spaním povídala pohádky, nebo zpívala ukolébavky.
Měla ji velice ráda.
Mnohokrát se ptala rodičů, proč sestra utekla.
Vždy jí jen řekli: "Zvolila si tu špatnou cestu a nechtěla ji opustit."
Z toho mnoho nepobrala.
Ale byla si naprosto jistá, že její sestra neudělala nic špatného.
Byla rozhodnutá ji najít a ověřit si to.
Potlačila další vzlyky a zhluboka se nadechla.
Pláčem nic nezpraví.
Sice to Tendorovi ještě neřekla, ale ona svou sestru hledá.
Pokaždé řekne rodičům, že jde na maliny, nebo pro vodu, na procházku, tábořit...
Ale přitom usilovně hledá svoji sestřičku.
Tendor....
To je jistá...
Komplikace.
Ano, byla to její volba, že ho vzala s sebou...
Nebyla si teď jistá, zda udělala dobře.
Vypadá to totiž, že Tendor si od této výpravy slibuje něco úplně jiného než ona.
Ale to tedy velice tvrdě narazil.
Zvedla se a setřásla ze sebe listí.
Nastal čas to Tendorovi říct.



Když přišla k ohni, Tendor jen tak seděl a zíral do plamenů.
Elleanor si odkašlala.
Vzhlédl k ní.
Měl úplně zarudlé oči.
Od únavy, samozřejmě, ujišťovala sama sebe Elleanor.
Nesnesla by pomyšlení, že kvůli ní někdo, kdokoli, brečel.
"Musím... Měla bych... ti něco říct."
Zvolna přikývl a obrátil pohled zpět do ohně.
"Tendore... Tahle moje výprava... Řekla jsem rodičům, že se jdu jen tak projít po okolí, a že budu pryč možná několik dní..."
Odmlčela se.
Má mu to říct narovinu?
Nebo radši zatloukat?
"Měla bych se už ukázat doma. Slíbila jsem ti, že tě tam provedu. Ale pak..."
Tendor jen zamrkal, ale nevěnoval Elleanor ani letmý pohled.
"Takže... chceš, abych odešel?"
Řekl to s naprosto ledovým klidem.
Ovšem uvnitř jeho hlavy a hlavně srdce se odehrávalo něco bouřlivého, co ani neuměl popsat.
Byla to tak divoká směsice emocí, že se musel přemáhat, aby nezačal křičet nebo plakat.
Třásly se mu ruce a políval ho studený pot.
"Ano...," vydechla Elleanor.
Přece jen jí ho bylo trošku líto.
"Potřebuju tady ještě něco dokončit..."
"Ne, to je v pořádku. Nemusíš mi nic vysvětlovat," skočil jí do řeči.
Ve skutečnosti ale nebylo v pořádku vůbec nic.
Jako by mu drtila pěstí srdce.
Elleanor vydechla.
Tak to šlo docela hladce.
Vypadal smířeně a nezaujatě.
"Jsem ráda, že to bereš s takovým klidem," usmála se na něj.
Kdybys tak věděla, povzdechl si tiše Tendor.
Elleanor si sedla na druhou stranu ohně, vzala si malý klacík a jen tak ho opalovala.
Chvíli oba mlčeli.
Tendor měl výraz člověka, který je naprosto mimo.
Elleanor se naopak lehce usmívala. Myslela si totiž, že je všechno v pořádku...
"Půjdu si už lehnout," zachraptěl Tendor, líně se zvedl, odšoural se pár metrů od ohně a lehl si zády k němu.
"Taky už za chvíli půjdu," protáhla se Elleanor.
"Dobrou," zavolala na něj.
"Dobrou noc."
Tendor ale ještě ani zdaleka nechtěl spát.
Civěl před sebe a přemýšlel.
Přemýšlel o všem možném.
O lásce.
O jeho zemi.
O vládě.
O tom, jak bezstarostně si vlastně až dosud žil.
Ale jemu to bylo málo.
Toužil po dobrodružství.
Dobrodružství...
Teď ho měl, ale už se těšil, až zase skončí.
Nejusilovněji přemýšlel jen o jedné osobě...
Neznámé, tajemné...
Té, která by pro něj neměla znamenat celkem nic, a přesto mu na ní tolik záleží.
A proč vlastně?
Žádný důvod k tomu neměl.
Ale je tak krásná...
Ne, Tendore! okřikl se.
Na lásku na první pohled přece nevěříš.
Přemýšlel jen o ní a snažil se si srovnat myšlenky, vysvětlit sobě samému, že je hloupost, aby něco cítil.
Elleanot také neměla v plánu jít spát.
Potřebovala se uvolnit.
Moc dobře věděla, jak se dostane k lesnímu potůčku.
A už se těšila na ledovou koupel, která jí osvěží mysl a alespoň pomyslně z ní smyje všechny její problémy a tíživé myšlenky.
Počkala, až Tendor usne.
Za pár minut už slyšela jeho pravidelné dýchání.
Potichounku se zvedla a odešla.
Tendor ale nespal.
A moc dobře slyšel, že odešla.
Nevěděl ale, co by si o tom měl myslet...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídky o Království Estrion...? :)

Ano 28.8% (17)
Docela... ;) 10.2% (6)
Ani moc ne... :/ 5.1% (3)
Vůbec ne... :( 11.9% (7)
Jsou úžasné...! :D ;)* 13.6% (8)
Jsou úžasné...! :D ;)* 30.5% (18)

Komentáře

1 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 5. května 2012 v 17:28 | Reagovat

Já čtu jeden díl za druhým a nestačím se divit. Moc se mě zde líbí, jak jsi psala příběh přes jinou postavu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters