Blackearth

21. září 2011 v 10:20 | Ginnísek |  Stargate Atlantis - povídky
"Připravena?"
"Samozřejmě."
Ginny stála v plné zbroji před Jumperem, kde už na ni čekali Rodney a John.
"To letíme s Breakovou?" zabručel trošku nesouhlasně John.
"Máte něco proti tomu?" podivila se Ginny.
"Ne, jistě že proti tomu nic nemá!" vyhrkl Rodney, když viděl Johna, jak už už otvírá pusu.
Ginny na Johna pozvedla obočí.
"Ne... V pořádku," usmál se trošku nuceně a začal něco mačkat na ovládání Jumperu.
"Co je mu?" šeptla Ginny Rodneymu.
"Nevím... Nezabývejte se tím," mrknul na ni a šel si sednout vedle Johna.
"No... Tak fajn," řekla si Ginny sama pro sebe a sedla si dozadu.

______________________________________________________________________________________________________

Když vyletěli z atmosféry Atlantidy, Ginny zatajila dech.
Sice pracovala docela často s mimozemskými technologiemi, ale v samotném vesmíru ještě nebyla.
John si nemohl nepovšimnout jejího pohnutí.
"Copak doktorko? Máte strach z létání?"
"Ale ne... Já jen..."
Ginny vydechla. Všechno bylo tak obrovské, tak krásné.
Zapomněla na Johna, Rodneyho i na celou, možná dost nebezpečnou akci, a obdivovala Atlantidu z vesmíru.
Rodney se zvedl a sedl si vedle Ginny.
"Není vám zle?"
Ginny se konečně probrala.
"Ne, ne... Víte... Jsem vlastně ve vesmíru poprvé."
"Opravdu?" podivil se Rodney.
Považoval Ginny za naprostou odbornici jak v teorii, tak i v praxi.
"No..."
Ginny zčervenala.
Rodney na ni zíral s otevřenou pusou.
Bála se, že ho teď zklamala a on i John jí přestanou věřit.
"Samozřejmně, že o něm ale vím spoustu věcí a..."
"Nezáleží na tom, co víte... Záleží na tom, co umíte v terénu," přerušil ji John.
"Jistě," špitla Ginny a sklopila hlavu.
Rodney ji konejšivě poplácal po zádech.
"Budete skvělá, věřím vám," usmál se.
"Děkuji..."
Nezněla příliš přesvědčivě.
"Doufejme," řekl John, aniž by vzhlédl od řízení.
Ginny se začaly klepat ruce.
Rodney se na ni ještě jednou usmál a šel si sednout zpátky k Johnovi.
Ginny slyšela, jak si šeptají, ale nezaslechla ani slovo.
Byla rudá jako ředkvička.
Co když dojde na nějakou opravdu nebezpečnou situaci, kterou by mohla zachránit jedině ona...?
Ne.... Ne, tohle ona nezvládne.
Vydechla.
Nad tímto měla přemýšlet, když se teprv chystala na let.
Teď už se musí plně soustředit jen na to, aby něco nezkazila.
"Budeme tam asi za deset minut," zahučel John.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje povídky na téma Stargate: Atlantis?

Ano 63.9% (23)
Docela jo 13.9% (5)
Chtěli by trochu vylepšit 8.3% (3)
Ani moc ne 0% (0)
Nelíbí 13.9% (5)

Komentáře

1 Mikael Mikael | 23. září 2011 v 22:45 | Reagovat

Asi bych měl dodat že mám ten seriál hrozně ráda :) píšeš pěkně

2 inis inis | 23. září 2011 v 22:46 | Reagovat

Pěkné :) a co janet?
:)

3 Kriste-n Kriste-n | E-mail | Web | 24. září 2011 v 19:08 | Reagovat

Není to zlé, postavy jsou přirozené - lze je považovat za reálné (gesty ..). Každopádně počkáme na příště a pokračování... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters