Vzpomínky...

28. července 2011 v 15:26 | Ginnísek |  Království Estrion - povídky
Je to už dávno, ale pamatuje si to, jako by to bylo včera.

Její otec přechází rozčileně po místnosti, řve a máchá rukama v záchvatu vzteku.

Nechtěla, aby to takhle dopadlo...

Podíval se do její uslzené tváře a začal na ni znovu křičet.

Byla to jen malá procházka, která nikomu neměla uškodit... Nečekala, že by se to mohlo takhle zvrtnout...

Vztekle chytl talíř, hodil ho prudce na podlahu, až střepy odletěly do všech koutů místnosti...

Vlastně to nebyla její chyba... Ne...

Rázně odkráčel do svého pokoje a bouchnul za sebou dveřmi. Její matka se na ni vyčítavě podívala a pomalu, opatrně vkročila do otcova pokoje, aby ho uklidnila.

Ale všichni si myslí, že byla... Tak kdo má pravdu?

Už se na to nemohla dále dívat. Běžela do svého pokoje, vzala si kabát, naposledy se rozhlédla po malém domě, otevřela vchodové dveře a vyběhla do prudkého lijáku.

Vyčerpaně se posadila. Je to už tak dávno, ale pořád na to musí myslet...

Byla už noc a ona neměla kam jít. Opatrně se vyplížila ulicemi před městskou bránu. Jako vždy tam někdo hlídal. Tiše zaklela. To bude pro ni velká komplikace.

Ty hrozné myšlenky na ni stále doléhají... Kdy se jich jen zbaví?

Vzala veliký kámen a hodila jej do okna domu nejblíže od brány. Jak předpokládala a doufala, z domu se ozval křik. Strážný sebou trhl a rozběhl se za křikem. Teď má jedinou šanci.

A ty výčitky svědomí... Opustila své rodiče, svou malinkou sestřičku... Každý den vidí před očima její smích a nevinné, dětské štěstí...

Je venku. Naposledy se ohlédla. Opravdu tohle chce...? Na chvíli se nad tím zamyslela. Pak ale rozhodně zavrtěla hlavou. Musela si vybrat... Buď rodina, nebo láska...

A ten zpropadený hajzl...! Jak jí to jen mohl udělat?! Tolikrát si přísahala, že až ho najde, zabije ho...

Věděla, že v noci, a obvzlášť v takovém dešti, to místo nenajde. Musí si najít nějaký úkryt, kde by bezpečně přečkala noc... A pak...

Co si to jen nalhávala...? Její rodiče měli pravdu, a ona je neposlechla. Nevěřila jim. Byla tak umíněná, tak hloupá... Na špinavou zem ukápla slza. První slza za deset let, kdy je na útěku... Rychle si setřela další, které se jí začínaly řinout z očí. Ne. Ona nesmí plakat. Není na to vhodné ani místo, ani doba... Teď musí být silná... Velice silná.

Závisí na tom nejen její život.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídky o Království Estrion...? :)

Ano 30% (18)
Docela... ;) 10% (6)
Ani moc ne... :/ 5% (3)
Vůbec ne... :( 11.7% (7)
Jsou úžasné...! :D ;)* 13.3% (8)
Jsou úžasné...! :D ;)* 30% (18)

Komentáře

1 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 5. května 2012 v 17:06 | Reagovat

Zajímaví díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters