Březen 2011

Na obědě

16. března 2011 v 16:03 | Ginny |  Stargate Atlantis - povídky
"Tak co si dáte?" vyzvídala Ginny, když došli k výběru jídel.
Nevěděla, jak tady jídlo chutná, které je nejlepší...
"No víte, já jsem alergický na citrón...," začal Rodney, ale pak si všiml, že ve výběru nic s citrónem není.
"Dám si kuřecí řízek se šunkou a sýrem," usmál se na Ginny.
"Hm... Vypadá lákavě," dala mu za pravdu.
"Tak si jej dám taky."


"Co vy jste vůbec dělala, než jste se začala zajímat o Hvězdnou bránu?" vyzvídal Rodney, když se posadili a dali se do jídla.
"No, příliš jsem toho nestihla, zas tak stará nejsem," zazubila se na něj Ginny.
"Tak jsem to nemyslel...!"
"Ne, ne, já vím že ne...," usmála se a odmlčela se.
Rodney se na ni zadíval. Snažil se přijít na to, o čem přemýšlí...
"Byla jsem jaderná fyzička," vyhrkla najednou, až Rodney nadskočil.
"Jaderná fyzička?" vykulil oči Rodney.
"No... Ano, co je na tom zvláštního?" podivila se Ginny.
"Víte, jaderných fyziků není zrovna příliš a je to..."
"Ahoj, mohl bych přisednout?" vyrušil ho John.
"No...," chtěl začít protestovat Rodney, ale Ginny mu pošeptala, že je to slušnost a tak nakonec vydechl: "No jistě, přisedni..."
"Doufám, že vás nevyrušuji z nějaké debaty," mrkl na ně John.
"Ne, jistě že ne...," řekla taky poněkud zklamaně Ginny.
"A o čem že ste si to tady povídali?"
"Ale, to není důležité..."
"Aha..."
Ginny se cítila trapně. Věděla, že si John myslí, že mu něco zatajují.
"Jen něco o mojí práci," řekla tak, aby si John vyvodil, že se bavili na nějaké nudné vědecké téma.
"Aha...," zabručel znova.
"No vážně!" potvrdil Rodney.
"Právě jsem Rodneymu říkala, že jsem byla jaderná fyzička..."
"Takže jste se bavili o vašem životě?" zpozorněl John.
"Ne," vyhrkli stejně Rodney a Ginny.
"Málo nenápadný," mrkl s úsměvem John.
"Hele, promiňte, plukovníku, ale teď se mi o tom nechce mluvit... Můžete si přečíst můj životopis."
"To už jsem udělal."
"Tak vidíte! Co byste chtěl více?"
John se odmlčel. Nemohl jí říct, co by chtěl vědět. Breaková se mu od začátku nezdála. Ne že by ji přímo neměl rád, ale zdála se mu zvláštní...
"Já mám dojezeno, tak asi půjdu pomoct Zelenkovi s tím přístrojem...," loučila se Ginny.
"M-m-m-moment!" vyhrkl Rodney, díky čemuž se začal dusit džusem.
John i Ginny se museli začít smát.
"Tak já počkám," mrkla na něj Ginny.

Když společně odešli za Radkem, John zůstal u stolu sám. Tupě zíral do talíře a vidličkou rýpal do bramborové kaše. Co jen se mu to na ní zdá tak zvláštní? Co se mu na ní tak nezdá, nelíbí? Čekal, že příjde, on se do ní zamiluje a budou spolu na Atlantidě žít šťastně až do smrti... Ale to se zatím neplnilo.
"Budeme zavírat, plukovníku, musíme uklidit do večeře," houkl na něj kdosi z kuchyně.
John se líně zvedl.

Moc dííky... :)

3. března 2011 v 16:28 | Ginny
Moc vám děkuju za krásný komenty ;) :* Jsem moc ráda, že se vám moje povídky líbí... Snažím se teď psát co nejvíce... :) Tak strašně moc děkuju ;)

V lese

1. března 2011 v 18:01 | Ginny |  Království Estrion - povídky
Pohladil svého koně Blacka po hlavě.
Black byl celý černý, kůň na dlouhé tratě.
Mohl s ním být na lovu dlouhé hodiny a Blackovi by to nevadilo, spíše by ho to potěšilo.
Náhle si Tendor všiml, jak ho Sirk probodává starostlivým pohledem.
"Co je Sirku?"
"Víte přece velice dobře pane, co se stalo, když jste si vyjel posledně."
"Ano, ano, vím, spadl jsem... Ale řekl jsem taky, že už se to nebude opakovat, ne?" obrátil Tendor oči v sloup.
Tenkrát byl Black nemocný, proto jel na Geminim, koni jeho sestry Hannah.
Ten ovšem nebyl zvyklý na lesní zvěř a splašil se, když uviděl zajíce.
Tendor spadl, ale jeho zranění byla zanedbatelná, skoro přehlédnutelná.
Přesto se ale jeho rodiče velice rozzlobili, a měl zakázáno na týden kamkoli vyjíždět.
Mezitím se Black uzdravil.
"To jste sice řekl pane, ale...," odporoval mu Sirk, ale Tendor ho přerušil.
"Podívej se, jel jsem přece na Geminim, a ten se splašil. Takže za to nemůžu já."
"No dobrá, pane," uvolil se nakonec Sirk.
"Ale i přesto, dávejte na sebe pozor."
"Nestrachuj se pořád a nech mě už odjet," zasmál se Tendor a naskočil na Blacka.


Les se nacházel jen kilometr od zámku, takže tam byl asi za pět minut.
Nejel raději příliš rychle, přece jenom, Black byl po nemoci.
Když dojel do hloubější části lesa, zpozorněl.
Říkal sice svým vyjížďkám do lesa lov, ale nikdy žádné zvíře neulovil.
Ne, že by to nedokázal, ale prostě jen nechtěl zabíjet zvířata jen tak.
Náhle uviděl za stromem srnku.
Byla ještě mladá.
Pásla se, po každém soustě se ale rozhlížela, zda jí nehrozí nějaké nebezpečí.
Tendora na tu vzdálenost nemohla vidět, ale slyšet ano.
Proto musel být naprosto potichu.
Díval se na ni, jak pomalu a vytrvale přežvykuje dlouhou lesní trávu.
Uvědomil si, že takováto mladá srna je už naprosto svobodná, její rodiče už do jejího života nezasahují.
Vzedmula se v něm vlna citů.
Jak rád by byl spíše na jejím místě.
Raději být kořistí lovce, než předurčeného "královského osudu".
Black už to prostě nevydržel.
Zdá se, že byl po té nemoci dost znuděný, a tak se rozhodl zabavit se.
Vyběhl proti srně.
Ta se lekla a utíkala pryč, hlouběji a hlouběji do lesa.
"Blacku! Stůj! Stůj!"
Mohl si ale vyřvat hlasivky, a stejně by to nepomohlo.
Black si postavil hlavu, a vytrvale se honil se srnou dál.
Tendor měl co dělat, aby se udržel v sedle.
Náhle se Black zastavil.
Doběhli až na konec lesa.
Srna se mu ztratila kdesi v houští.
"Blacku, Blacku... Tys tomu dal!" nadával mu Tendor.
Jakoby mu rozumněl, svěsil Black hlavu a hluboce si odfrknul.
Tak a co teď, říkal si Tendor v duchu.
Vůbec netušil, jestli jeli na západ, nebo na východ, na sever, nebo na jih.
Rozhodl se tedy uvázat Blacka ke stromu a podívat se po okolí.
free counters