Únor 2011

V laboratoři

11. února 2011 v 9:36 | Ginny |  Stargate Atlantis - povídky
"... a tento přístroj jsem objevil a zprovoznil také já," chlubil se Rodney.
Za poslední půl hodinu se bez ostychu dokázal pochlubit u každé věci v laboratoři.
Ginny si mezitím prohlížela ostatní zajímavé zařízení.
"Nudí vás, co?" sykl jí do ucha Radek, který ho sledoval se založenýma rukama a zlostným pohledem.
"Ale ne, jen... Opravdu to všechno zprovoznil a objevil on?"
"Ano, většinu... Ale třeba tohle je moc zajímavý předmět, který jsem objevil já," ukázal Radek na kulatou věc zasazenou do stolu, podobného tomu, co mají na operačním.
"Co to je?" udivila se Ginny.
"Ještě nevím přesně, jsem teprve ve fázi zkoumání, ale jsem si jistý, že to bude něco velikého," oddechl si.
"Páni."
"Jo... Kdybyste chtěla, mohla byste na tom pracovat se mnou..."
"Vážně? Mohla bych? To byste byl moc hodný," vyjekla potěšeně Ginny.
Už se bála, že se první dny bude nudit. Není totiž zatím v žádném týmu a tak neměla na základně ,až do teď, co dělat. Tohle ovšem zachránilo situaci.
"Posloucháte mě vůbec?" všiml si jich konečně Rodney, který nejspíš právě skončil s výkladem.
"Ale jo, jistě že tě posloucháme," usmál se Radek.
"Jen jsme obdivovali ten přístroj, co Radek objevil," přidala se Ginny.
"No...," zarazil se Rodney.
To, že ho objevil Radek popřít nemohl. Byla to koneckonců pravda. Ale rozhodl se hájit .
"Podle mě to nebude nic zvláštního, jen nějaká antická hra, zábava nebo tak něco," zabrblal.
Ginny s Radkem se po sobě podívali.
"To zjistíme," mrkla na Rodneho Ginny.
"Cože? Vy na tom chcete pracovat?" podivil se Rodney.
"No... Ano, máte proti tomu něco?"
"Ale vy jste doktorka medicíny!"
"To nevadí, alespoň se něco přiučím..."
"To vadí, kdo bude na ošetřovně?"
"Přece doktorka Kellerová a doktor Beckett."
"Ale... To..."
Rodnemu už došly výčitky.
"Tak dobře," oddechl nakonec.
"Nepůjdeme všichni společně na oběd?" navrhla Ginny a usmála se smířlivě na Rodneho.
"Já nemůžu, mám tady něco rozdělaného, co nepočká," omluvil se Radek.
"A vy, doktore?"
"Já můžu, dobrá, půjdu," oplatil jí zářivý úsměv Rodney.
Ginny se mu líbila jak vzhledově, tak i povahově. Nedokázal jí odporovat.

Nová anketa! Hlasujte!

5. února 2011 v 8:39 | Ginny
Hlasujte prosím! :)

První hodina na základně

4. února 2011 v 21:55 | Ginny |  Stargate Atlantis - povídky
"Shepparde, McKay, Ronone, Teylo, pane Woolsey, Kellerová... Páni vás tady je," zavtípkoval Jack O' Neal, ale pak se zatvářil zase vážně.
"Tohle je doktorka Ginny Breaková. Je to jedna z nechytejších a nejinteligentnějších obyvatel Země."
Rodny se pousmál.
"Je tady snad něco k smíchu?" ohradil se Jack.
"Ne, možná jen to... Nejchytřejší a nejinteligentnější...," pronesl nafoukaně Rodny.
"A považujete se snad za obyvatele Země?" odbyl ho Jack.
Rodney už chtěl něco říct, když ale zachytil Jackův pohled, raději mlčel.
Sheppard a O' Neal se po sobě podívali.
"To on dělá vždycky," ujistil Jacka John.
"Aha. Dobře, takže ještě jednou, " mrkl naštvaně na Rodneho. "Tohle je doktorka Ginny Breaková."
Rudovláska se usmála a všem podala ruku.
"Vítejte na Atlantidě," uvítala ji Jennifer Kellerová, které podávala ruku jako první.
"Nejprve půjdeme do mojí kanceláře, vyřídit nějaké ty papíry," usmál se na ni Woolsey, kterému naopak podávala ruku jako poslednímu.
"Ty kufry s sebou netahejte, doktorko," upozornil ji s úsměvem John, když se chystala si vzít své dvě zavazadla.
"Já vám je odnesu."
"Děkuji, jste moc hodný plukovníku," rozzářila se Ginny, usmála se a pokračovala za Woolsem.
"Ty kufry s sebou netahejte, doktorko. Já vám je odnesu," napodoboval směšně Ronon Johna, za což dostal pecku do břicha a kufr do ruky.

"Takže, to by bylo," vydechl úlevně Woolsey, když dokončili papírování.
"Váš pokoj má číslo 135."
"Děkuji, pane Woolsey. Chtěla bych se zeptat...," začala Ginny.
"Ano?"
"Budu zařazena do týmu, když jsem působila u SG-13, také v terénu?"
"To ještě musím probrat s jednotilvými veliteli, jestli by nepotřebovali pomoc. Kdyby ano, budu velice rád, když budete v týmu. Alespoň o ně budu mít menší strach," přikývl pan Woolsey.
"Děkuju, jste velice laskavý," oddychla si Ginny.
V tom novém místě na Atlantidě viděla hlavně možnost podívat se ven. Zapojit se do akce. Ani práce na základně by jí sice nevadila, přece jenom slyšela, že se tady pořád něco děje... Ale měla ráda, když se mohla osobně zapojit do útoku nebo obrany...
Z rozjímání ji vyrušil Rodney.


"Promiňte, vyplašil jsem vám nějakou geniální myšlenku?" uchechtl se ironicky.
"Ani ne," odpověděla prostě Ginny.
Zrovna s ním by se nechtěla pohádat, protože on je prý hlavou každé akce. Místo hádky se rozhodla mu zalichotit.
"Mohla bych ale občas tvořit nějaké geniální myšlenky s vámi, největším mozkem Atlantidy? Tedy, pod vaším velením?"
Na Rodneho lichotka zapůsobila. Usmál se.
"No... Ano, jistě... Ale to zvětšení mozku bylo jen dočasné. Už... Už je to pryč," zakoktal se najednou.
"Ale myslím, že stále zůstává velice objemný," nevzdávala to Ginny.
Rodney už měl úsměv od ucha k uchu. Chvíli mu dokonce došla řeč.
"Pojďte, ukážu vám tu nejlepší laboratoř, kterou tady máme," navrhl jí nakonec a rychle dodal: "Kde pracuji samozřejmě já."
"A já," ozvalo se za nimi.
Stál tam muž s rozjařenými vlasy a kulatými brýlemi.
"Doktor Radek Zelenka, slečno Breaková," podal jí muž ruku.
"Myslím, že já už se představovat nemusím, když jste mě oslovil jménem," usmála se Ginny.
"Á, ty se musíš všude vetřít!" rozzlobil se Rodney.
"A ty mě zase zneviditelňuješ," oplatil mu Radek.
Když Ginny viděla, že se Rodney chystá něco odvědit, raději rychle vyhrkla: "Tak co ta laboratoř? Moc bych ji chtěla vidět..."
"Jistě," řekl naštvaně Rodney a zamířil chodbou k výtahu.
Radek se omluvně podíval na Ginny a společně vyrazili za ním.

Nová posila...

2. února 2011 v 15:49 | Ginny |  Stargate Atlantis - povídky
"Ty víš, jak vypadá?" vyzvídal John na Rodnem.
"Ne, ještě jsem ji neviděl," zopakoval dnes už po šesté.
Na základnu má přijet nová posila, doktorka Ginny Breaková.
"Potřebujeme posilu?" zašklebil se John.
"Ano, jistěže! Jsem na všechno sám!" postěžoval si Rodney.
Seděli zrovna na obědě. Rodney se pokoušel Johnovi vysvětlit jeho nový objev, ten ho ale sotva vnímal. Měl plnou hlavu toho, jaká Ginny bude a chtěl to s Rodnem probrat. Bál se, že bude ošklivá nebo protivná a nebo že bude mít ego jako Rodney.
"Johne! Ty mě vůbec nevnímáš!" vyjel najednou Rodney, když se John nachvíli zamyslel.
"Ale... Jo! Jasně že tě vnímám!" bránil se John.
Hádky s Rodnem ho nebavily. Rodney se pak choval jako malé dítě.
"Před minutou jsem ti položil otázku a tys mi ještě neodpověděl!"
"To proto, že odpověď neznám!" zalhal John.
"Jenže já se tě ptal na to, co si o mém objevu myslíš," sykl na něj uraženě Rodney a pustil se do jídla.
"No dobrá, dobrá, neposlouchal jsem tě...Promiň. Stačí?"
Rodney se odmlčel. Zíral Johnovi do talíře.
"Tak já ti to zopakuji," vydechl na konec s úsměvem.
John se zatvářil nejšťastněji na světě, přitom ale to, aby mu to zopakoval, bylo něco, co v této chvíli chtěl ze všeho nejmíň. Přesto se ho rozhodl poslouchat, aby se ho znova nedotkl.


"To je fakt dobrej nápad, Rodney," předstíral John absolutní nadšení poté, co mu to Rodney zopáknul.
"Díky, nečekal jsem, že to oceníš," podivil se potěšeně Rodney.
John jen zabručel.
"Plukovníku Shepparde, doktore McKay, jste očekáváni u pana Woolseyho," oznámila jim Sarah z operačního.
"Jde o tu novou doktorku?" zpozorněl John.
"Ano, plukovníku," pousmála se Sarah a rýpavě dodala: "Zřejmě se na ji velice těšíte."
Rodney tiše vybuchl smíchy.
"Moc vtipné, vážně," zašklebil se John a všichni tři zamířili k hvězdné bráně.


"Plukovníku, doktore," přivítal je Woolsey.
"Očekáváme příchod té nové doktorky. Měla by tady být každou chvíli."
"Tak to aby jsme se převlékli," prohodil John a vzal si jeden oblek, pohozený na křesle.
Rodeny se chopil druhého a šli se převléknout.
"Velice vám to sluší," usmála se Teyla, když se sešli před hvězdou bránou, aby zde na doktorku počkali.
"A jakto, že ty máš své obvyklé oblečení Teylo?" rozhořčil se Ronon, který teď přispěchal. Bylo zváštní vidět Ronona v obleku. Působil na něm hrozně neobvykle.
Teyla jen pokrčila rameny.
Náhle se začala zadávat adresa. John se začal pohupovat na nohách a mnout si o sebe ruce.
"Snad nejste nervózní, plukovníku," usmála se Teyla, když si toho všimla.
"Já? Ne... Ne, jistě že... Ne," zakoktal se John.
Všichni se rozesmáli. To už se ale zadával poslední symbol a červí díra se otevřela.
Jako první vyšel z brány plukovník O' Neal.
"Nazdar," prohodil a nejistě se usmál.
Těsně za ním se z hvězdné brány vynořila ona tolik očekávaná osoba.
Doktorka Ginny Breaková. Měla vlnité, skoro kudrnaté, zrzavé vlasy, zelené oči a na plných rtech široký úsměv. Na sobě měla černé třičko na ramínka a obyčejné, modré rifle. Byla hubená.
"Není zas tak špatná," zabručel Rodney Johnovi do ucha.
"Ne, to tedy není," pokrčil rameny.

free counters