Leden 2011

První část povídky

25. ledna 2011 v 19:33 | Ginny |  Království Estrion - povídky

Chladná rána jsou běžnou rutinou, ale i přesto si na to ještě nezvykl...
A to tady žije od svých osmi let a dnes slaví dvacáté čtvrté narozeniny.
Zvolna vydechne a od úst se mu zakouří.
Ze spodních pater pod balkónem se ozývají zvuky, dávající najevo, že služebnictvo a možná i jeho rodiče jsou vzhůru. Zamyšleně se dívá na obzor.
Právě vychází slunce a jeho záře ho oslňuje.
Není si jistý, jestli smí jen tak přijít dolů.
Omluvat se rozhodně nebude, to ne...
To by bylo pod jeho úroveň a dokazovalo by to jeho slabost a nesamostatnost.
Je přece už dospělí a měl by i bydlet sám.
Co záleží na tom, že je korunní princ.
Vláda ho stejně nezajímá.
Ale právě s tím jeho rodiče nesouhlasí a také proto se včera tolik pohádali.
Necítí se provinile, ale ani jako vítěz...
Pro něj hádka ještě neskončila, nehodlá se srovnat s tím, že by měl dělat to, co mu poručí rodiče, když už je dospělý.
Dveře za ním se rozletí a vchází jeho sluha, Sirk, aby mu ustlal postel a přinesl čisté šaty.

"U stolu jste očekáván, pane, vaši rodiče jsou dosti nervózní a vzkazují, že si máme pospíšit," upozornil ho.
"Jistě Sirku, neboj se, přijdu co nejdříve. Ale ty šaty mi tady nechej, obléknu se sám," odpovídá líně a položí se na postel.
Když však zachytí jeho starostlivý pohled, dodá ještě: "Já to zvládnu."
Sirka tím moc nepřesvědčí, ale jelikož musí poslouchat, nic s tím neudělá.
Otočí se na podpadku a odchází.

"Kde jsi byl tak dlouho? Moc dobře víš, že snídaně je v sedm," uvítaly ho u snídaně výtky jeho matky.
Měl sto chutí něco odvětit, ale jelikož by dostal domácí vězení, rozhodl se mlčet.
"Ach tak. Ty jsi ještě uražený," řekla tiše.
"Víš, že my s matkou to s tebou myslíme dobře," přesvědčoval ho opět jeho otec.
Byl to přeci jen král a tak mu nesměl mít za zlé, že chce, aby všechny jeho rozkazy byly splněny.

"Jak v zemi, tak i v domácnosti. Jen špatný král dělá rozdíly."
To byla jeho slavná věta.
Říkal ji při skoro každé příležitosti a lid mu za to byl vděčný.
Zato Tendor nebyl.

"Pochopte ale, že já už jsem dospělý! Dnes je mi čtyřiadvacet, to už bych snad měl vědět sám, co je pro mě dobré a co ne." obhajoval se, ale když uviděl pohled jeho matky, raději se rozhodl zase mlčet.
Snídaně proběhla tiše.
Nikdo nic neřekl a nikomu to, zdá se, nevadilo.
Po snídani se ale přeci jen potřeboval trochu uvolnit.
Na jazyku ho totiž svrbily další výčitky, které by rodičům rád přednesl.
Nechtěl ale zase strávit dlouhé hodiny probíráním jeho chování a ambicí.
Nesnášel, když se mu rodiče snažili domluvit.
"Sirku, dej mi osedlat koně. Ale ať se o tom nedozví rodiče. Nestojím o další přednášky," pronesl tiše k Sirkovi.
Ten jen přikývl a zamířil do stájí.
"Vaše Výsosti! Vaše Výsosti!" ozvalo se náhle za Tendorem.
Moc dobře věděl, kdo za ním běží, a právě proto se velice nerad otočil.
Když spatřil Smelisovu tvář, dal hlavu na stranu a pousmál se.
Smelis působil opravdu komicky.
Nejen svou povahou, ale i vzhledem.
Byl velmi malého vzrůstu, Tendorovi byl asi po pás.
Nosil dlouhý fialový frak a na hlavě se mu leskla pleš.
Vlasy měl pouze kolem hlavy.
Měl veliké modré kukadla a krátký knoflíčkovitý nos.
Tendorovi velice připomínal trpaslíka.
To pro udýchaného mužíka znamenalo povolení mluvit.
"Vaše Výsosti...," začal, ale princ ho přerušil.
"Říkal jsem ti, že mi nemáš říkat Vaše Výsosti," upozornil ho, ale dál měl na tváři onen malinko posměšný výraz.
"Zajisté, Vaše... Tedy, promiňte, princi Tendore... Máme tu velmi závažnou věc k řešení," zatvářil se velmi důležitě a ztrápeně.
Tendor však zůstával klidný.
Výraz "závažná věc" totiž používal i pro to, že si zapomněl pověsit kabát.
"Ještě stále jste si nevybral barvu vašeho narozeninového dortu!" vypískl naprosto zoufale a vypadal, jako by se měl každou chvíli zhroutit."A jestli si ji nevyberete do pěti minut, budu ji muset vybrat sám a bojím se, že..." nadechl se a odmlčel se, aby dosáhl větší dramatičnosti "...že vás zklamu!"
Vypadal, jakoby se měl každou chvílí rozbrečet.
"Jen klid, Smelisi. Chci zelený dort."
Tendor jen s těží potlačoval smích.
"Dobře, Vaše... vlastně princi Tendore. Hned to zařídím," oddechl si a chvátal chodbou směrem ke kuchyni.
Jen co zaběhl za roh, Tendor vyprskl smíchy
"Pane, váš kůň je připraven," sykl mu náhle Sirk do ucha, až leknutím nadskočil.


Ahoj všichni milovníci povídek

25. ledna 2011 v 19:21 | Ginny
Ahojik, rozhodla jsem se založit blog, na kterém budu prezentovat svoje povídky. Budu ráda za každé komentáře, i ty, které budou moje povídky pohoršovat, chtěla bych ale, aby k takovému komentáři byl udán důvod, proč to takto komentujete... Děkuji vaše autorka Ginny
free counters